Byl tak obrovsky neskutečně unavenej,
ani jídlo se mu nechtělo uvařit,
ba ani nikomu zavolat,
ani sebe se mu nechtělo
pobavit.
Dokázal akorát ráno v půl pátý vstát,
k snídani si jogurt s houskama dát,
pak honem zimní nocí pěšky úprkem
na chvilkový ranní spočinutí jízdy vlakem.
Ale pak, ale pak s gigantickou nechutí se vschopit
a zasněženou cestou k vrátnici lihovaru se probít!
Potom makat jak šroub ve výrobě u pásu
osm až dvanáct hodin v bojovným stresu.
A večer s knížkou a ve spánku hledat svoji spásu.
Waltari.
20.12. Léta Páně 2003.
