|
Nad nočními lesky
(Dívce malé a zlé…)
Ve rmutných záchvěvech v jezerech
naráží několiko křídel vln
do prken mola, na nekonečný břeh.
Nejspíše hynou, on, nejspíše života je pln.
Vaše vlasy vrženy jsou přes okraj
samotného světa v knize stvořitele,
když byl ještě plochý a existoval ráj!
Jejich struny stále rozeznělé
probouzí se tóny vod a dlaní.
V nánosech času slunných délek
tiše trmácen, nenacházím všelék.
Kontury rojů měsíců a šiků hvězd,
jakoby snažily se vlasy poodnést…
Tak klidné, klidné vlnek umírání...
| 
