Jdeš sama ztemnělou ulicí,
Kapky deště stékají ti po líci.
Dešťové kapky už dlouho padají z oblohy
A ty stále doufáš,
Že již brzy vyjde slunce nad stromy.
S tím deštěm je to jako s životem,
Může dlouho pršet,
Můžeš se cítit jako zkopaný pes za plotem.
Ale i na dně té nejstrmější propasti máš naději,
Že znovu budeš stát na pevné zemi.
Náhle cítíš jak tvář ti osychá,
Jak slunce mezi mraky prosvítá.
Začli zpívat ptáci ve větvích,
Posloucháš je a zjišťuješ,
Jak krásné je žít.