Tvé oči
tvůj nos,
tvé rty,
rozkošný pocit do mě ve vteřině skočí,
ne, to není sen, to jsi ty.
Tvé rty,
tvá kůže,
tvůj dech,
už jsem si jistý, jsi to ty.
Dnes zahraješ mi další větu z duetu o nás, o bláznech.
Ráno, věčer i noc nám patří.
Den rozdělí nás do oddělených pásem výrobních linek.
Bílými límečky, černými pracovními oděvy,
myslí si, že nás doopravdy rozdělí
všední dny, pondělí, úterý
a tak pravidelně dál a dál.
Telefony, faxy, zprávy, obchodní dopisy,
jeden přes druhou, odevšad znějí jejich hlasy: "Příteli, příteli tak řekni, kolik, kolik bys stál?"
|