S příchodem sychravého zimního počasí u mě přichází obava. Zimu mám přeci jen o něco méně rád než slunné léto. Největší strach mám z prvního sněhu, který uráčí zavítat do Prahy. Většinou v noci napadne a ráno se promění v podivnou hmotu, která vám chce ukázat, že s bílými Vánocemi to budete mít zase jednou těžší než minulý rok.
Sníh sám o sobě je věc krásná. Každý, když byl malý, v něm strávil mnoho času. Obtiskování těl a koulování patří k zimě. Proč však pravý sníh napřed vysílá na zem svého dvojníka, to jsem nepochopil. Tento dvojník nemá dlouhou výdrž. Při svém opouštění země se proměňuje v břečku a v posledním záchvěvu slávy se nám lepí na boty.
Je pravda, že když napadne, je na něj krásný pohled. Pokrývá vše bílou peřinou, ale při prvním kontaktu s ním zjistíme, že jde o faleš. Při doteku se mění v hnědé nic.
První proměna přichází na silnicích. Pod stovkami kilogramů nemůže první sníh vydržet dlouho. A tak, když jsem takhle jednou šel po chodníku (stále ještě pokrytým bílým sněhem), přilétl mi na nohavici jeho bratříček bláto. Hned jsem využil sněhu k otření špíny. Sníh se proměnil bláto a já pochopil, kdo z bratrů je silnější.
S příchodem prvního sněhu dělám rázný zásah do šatníku. Má oblíbená světlá barva putuje do spodních pater s oblečením a prim začíná hrát černá. Černé horské nepromokavé boty, černé staré kalhoty – někdy si připadám jako bych šel prvnímu sněhu na pohřeb.
Ale nejde volit jinak. První sníh se snaží zanechat v lidech co nejdelší vzpomínky, a tak se zachycuje na cokoli světlého, co vidí. Nejhůře to odnášejí automobily. A hlavně ty, které si jejich pánové a paní nehodlají umýt jak je rok dlouhý. Spodek automobilu pak vypadá jako po bitvě u Waterlo.
Při diskuzi o prvním sněhu jsem se od kamaráda dozvěděl zajímavou informaci. Když jsem argumentoval, že jde spíš o bláto, odpověděl:
„Neboj, dozraje.“
Hodiny biologie jsem ve škole více méně prospal, ale beztak jsem věděl, že zraje víno, jablka a angrešt. Ale aby zrál sníh? Spíš mi připadá, že první sníh prochází rychlozralostí. Nejprve je nezralý (bílý), a pak už zase shnilý (černý, popřípadě jiné odstíny tmavé). Výsledkem toho je, že se ani nedá pořádně sklidit. Mám na mysli sklidit tak, aby se z něj mohl vytvořit sněhulák, sněžné hrady a zámky nebo pořádná zásoba koulí. Na to je ho příliš málo. Působí spíš jako dekorace. Tedy jen do té doby, dokud nejdete přes ulici vynést v pantoflích koš. Pak ho máte plné kecky!
|