Jak v misce v dlani čaj
jasmín a rty
savé spojení s hladinou
úhly
které se nabízejí
kterými se dívám
sám ještě trochu zneklidnělý
v pohledy
Zdají se těkavé...
občas drzé pýchou...
nesmělé...
přísné...
několik křehkých...
I přes to že lidé věří
spíše v cizí vůni
než v zrcadlo
je mi dnes nápoj v zlatavé
svěžím obrazem a volným posunkem
až k jaru či zimě otázek
těch očí:
Chtivě chytat se odrazu věcí?
Tonout ve vlnách bázně
u domněle Svého?
Kdesi v semknuté kulatosti čaje
v mlhách výparů
mi vyvstávají postavy
s tápavým pohledem
ke druhém břehu
Před sebou každý má nastavené
vlastní ustrnutí
či pohyb
činěného kroku
Strachoslůj výhledu
anebo pevné sevření lan
pradávného trouchnivého mostu...
Odraz mne
i ostatních hostů
s posledním douškem čaje
mizí