* Neuznávali Otce, Ducha a Syna, vzývali Bohyni. Bohyni zrodu, života, přechodu a smrti. Jejich Bohyně byla zahalena v závoj z hvězd a květin. Setkávali se s ní při obřadu přechodu. Vždy se na něj dlouho a pečlivě připravovali. Zasvěcený dobrovolník ulehl do lázně, vypil omamný nápoj, který otevíral vědomí a přitom si v horké aromatické vodě otevřel i žíly. Krev se mísila s vodou, život se smrtí. Obřad přechodu řídil Čistý, ten také napojen na vědomí umírajícího, vnímal myšlenky a zapisoval jeho poslední slova, která už přicházela zpoza přehrady, z Druhé strany, byla to slova Bohyně přechodu. Úloha Čistých byla velmi těžká, oni nesměli zemřít, ale do říše věčnosti museli nahlížet. Žili tak mezi světy. Oni pomáhali umírajícím ke klidnému přechodu a naplnění, jim však nepomáhal nikdo. * Církev sektu nemohla nechat působit na své ovečky. Rozum velel zničit a zašlapat do země vše, co jen trochu Bohyni připomínalo. Rytíři Kříže nemilosrdně všechny členy sekty povraždili. Muži Církve spálili všechny knihy, ve kterých byla zapsána tajemství o říši věčnosti, smrti a nového zrodu. * Tak rozum zdánlivě vyhrál nad temným nevědomím. Na dlouhou dobu. Krvavé vítězství a osvobození světa před heretiky však bylo současně i porážkou světa rozumu a pokorné víry. Jak říkají alchymisté: Síla, která osvobozuje a síla, která ničí, mohou mít stejnou podobu. *