Milí návštěvníci, spím

a proto dlouze zvoňte

zvonila jsem silně

a pak objetí, úžas dcerky havířské

z té drzé elegance

bílých přehozů

těch alpských panorámat

všude po stěně, já, tenkrát

uplakaná ze Steinbecka

zasažená Jeffersem

okouzlená Faulknerem

co to čteš?, ukaž, jo, Faulkner

ten jižan, ten věčný problém

severu a jihu

a já hledala své vlastní hranice

své vlastní vášně, své vlastní boje

ač černá, do haldy zarostlá

jsem potutelně ukazovala

štíhlounký kotník

já, naruby divná

Scarlett O´Harová.