VLČÍ MÁKY

Proč tak málo Ti stačí ze mě číst?
vůbec do mě nevidíš!
čas zaplétá se
do našich nejtenčích míst
na poli vlčích máků
nikdy mě nesklidíš!

Na krku neznámé otisky pavoučích křídel
napjaté tětivy, dotkni se jich a vystřelí šíp
zabodne se nebo pohladí?
pod kůží chvěje se vyděšený plamínek 
slabounce hoří
a bojí se sfouknutí


Mezi dveřmi Ti stačí zůstat stát
vejdeš dovnitř tisíckrát
to světlo uvnitř,
toho se nemusíš bát
a i když třeba shoříš
lepší než nevnímat!