Je tichá, černá a zlá. Zrada! Toulá se kolem nás v rouše noci, zimy, alkoholu Ti, kdož ji již prohlédly se jí stranní stejně jako smrti. Ti, kdož už ochutnali hořkost jejích chvil a podlehli jejímu kouzlu s ní teď tančí milostný tanec, netušíc, že za opojnou vůní paní Zrady zří jen KOCOVINU. Je tichá, černá a zlá. Nevěra! Přítelkyně Zrady. Ach, ty dvě nerozlučné, svádivé paní, které ochromují vědomí lidí už odedávna. Ty dvě příčiny smutku, žárlivosti, zloby, smutky a smutku. Stojí tu teď před nimi. Malá, bezbranná, co zradila. Stojí a křičí, křičí na všechny, prosí čas, aby se vrátil zpět, prosí sebe, aby jim už nepodlehla! Prosí a křičí bosá ve sněhu, že nenávidí Zradu a nenávidí Lež: Nenávidím vás všechny! Jen berete! Myslíte, že ten pomíjivý pocit, že o vás někdo stojí, to krátké zapomnění na lásku, jen dočasný pocit sebevědomí je vykoupením za ničivou, nesnesitelnou bolest pak? Ach, jste naivní! A zlí! Stejně tak, jako my všichni hříšníci, které pokoušíte. Teď už jsme stejní. Stejně zlí Nechápete? Nesnášim vás stejně tak, jako nesnášim sebe! Byla to chyba! Usmát se na vás. Byla to chyba, vítat vás už z dálky! Dnes prosím o odpuštění a bojím se dalšího setkání s vámi dnes vás proklínám! Ano, proklínám! A přece (vás) miluji.Nebýt vás všech: vás paní Zrado, vás Nevěro, i vás krutá Lži neměla bych to nejcennější, co mám! Neměla bych lásku. Neznala bych človíčka kvůli kterému plakat a na koho se smát! Neměla bych nic, protože on je moje všechno!
|