TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 28.11. René

Všechny rubriky

		Miniatury,blbůstky

>		Miniatury,blbůstky

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

<předchozí v kolekci

????? z kolekce Úvahy
Autor: Naty (Občasný,Redaktor) - publikováno 20.11.2003 (02:35:57)

následující v kolekci>

…a spíš než hodnocení mě opravdu zajímá váš názor, souhlas, nebo nesouhlas.

S uměním žít je to stejné, jako s uměním vařit.

Teprve když se naučíme neházet do něj sůl utrpení, šafrán potěšení, zázvor vzrušení, pepř žárlivosti a další nezbytně ingredience bez ladu a skladu, ale pečlivě a vyváženě

je odměřovat, začneme si ho opravdu vychutnávat.

Poznámky k tomuto příspěvku

Naty (Občasný,Redaktor) - 20.11.2003 > Kelly, prosím, jestli můžeš, nepřehazuj to do jiné rubriky. Nezajímá mě názor filosofů, ale názor lidí, kteří cítí potřebu psát básně.

		<reagovat

stanislav (Stálý) - 20.11.2003 > psaní a čtení není jen pokrm, ale i koukání kolem sebe, když je tzv. ingrediencí jaksi přespříliš a jsou hodně silné, (pokud možno ne cosi prvoplánového), tak to člověka třeba i trkne a chytne, nějaké vychutnávání je dobrý v kavárně, hospodě, u stolu nad talířem, čtení by někdy mělo být mnohem ostřejšího rázu. nu.

		<reagovat

blondýna (Občasný) - 20.11.2003 > moje poznámka asi nebude taktní ale... mám vyzkoušený, že i za přidání těch nejlepších ingredienci, to stejně kolikrát za stálého míchání, vylejeme do.... a začneme nanovo:-)

		<reagovat

	Naty (Občasný,Redaktor) - 20.11.2003 > blondýna> Trefa! To bude tím, že se to nikdy pořádně nenaučíme.

		<reagovat

Loup (Občasný) - 20.11.2003 > když se ti naproti stolu nikdo neposadí, můžeš odměřovat jak chceš, bude to jen jedno z jídel zahánějících hlad...		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

	stanislav (Stálý) - 20.11.2003 > Loup> jo, bez jakýsi komunikace mi přijde "umění" jen zahánění "hladu", teprve když se oň s někým podělíš, může být řeč o hostině.

		<reagovat

Martin (Stálý,Redaktor) - 20.11.2003 > Podle mne to není Naty zas tak pravda, umění přeci vznika na základě vzrušení, potěšení a takových těch věcí, ne?:-)

		<reagovat

ush_ack (Občasný) - 20.11.2003 > Umění žít a umění vařit... to je celkem trefné, tak si to vypůjčím pro přirovnání dále. Ono se často uvaří tak, že chutná jen první sousto nebo naopak až ty poslední či v mezičase... Těm, kterým chutná celou dobu můžeme závidět, ale buďme rádi, že takoví jsou, máme pak v co doufat... zaj.		Body: 5

		<reagovat

ArctosWolf (Občasný) - 20.11.2003 > protože bez těch všech přísad by zbylo jen zjištění,že pojídáme hmotu bez chuti a bez vůně...hlad dělá dobrého kuchaře a vynikajícího jedlíka.		Body: 5

		<reagovat

nin-ex (Občasný) - 20.11.2003 > souhlas se standou

		<reagovat

nude (Občasný) - 20.11.2003 > Někdy se to musí přepísknout, aby se zjistilo, jestli se ta nová chuť dá ještě snést. Jak jinak zjistíš, že to ,ůže být ještě lepší?

		<reagovat

Aquarius (Občasný) - 20.11.2003 > Když už bych měl vařit a posléze i jíst jen jedno jídlo, chtěl bych ho minimálně každý týden na jiný způsob. Zda chuťové změny plánovaně nebo náhodou? Mám rád překvapení.. ale pro strýčka příhodu bych si udělal velkou zásobu skořice uklidnění a kořenu zapomnění : )

		<reagovat

Today (Občasný) - 20.11.2003 > Myslím, že život je o rovnováze a ta nastává, když se vyrovná nerovnováha. Je to přitom v dynamice, ne v ustrnutí. Ale popravdě řečeno, rovnováha mi vždycky chutná o mnoho víc...

		<reagovat

ArctosWolf (Občasný) - 20.11.2003 > myslím,že východní nauky učí,že dokonalá je klidná hladina,nikoliv rozbouřené moře...ale to bude asi tím,že tolik lidí hulí a tolik bájníků chlastá,že už ani neví,co tím vším chtěli vlastně říct,ztratili se ve svém hledání...ono je totiž daleko těžší(o to víc ale hodnotnější) vnímat tento svět s čistou hlavou než přes dna sklenic a dýmu z trávy

		<reagovat

	Emmet_RAY (Občasný) - 20.11.2003 > ArctosWolf> delírium ve své podstatě je klidná hladina,koneckonců přečti si Magorovy Labutí písně,ten to vidí všechno mnohem jasněji než většina autorů s čistou hlavou.

		<reagovat

čtenář Petr - 20.11.2003 > Neni to nahodou tak ze v zivote je nekdy dulezitejsi zit nez vedet a to platim,tim vic cim vic se blizime vecem ktere nas presahuji?Nikdy nebudem vedet vse a zit muzeme jen jednou!

		<reagovat

Adina (Občasný) - 20.11.2003 > Podle mého názoru je v životě hodně důležité umět prožívat a to cokoli. Vyváženost emocí...Já osobně to ještě tak moc nesvedu, ale pokud mám hodnotit život jako celek, tak asi rovnoměrné procento štěstí, bolesti, žárlivosti...		Body: 4

		<reagovat

probably (Občasný) - 20.11.2003 > Myslím, že to není tolik o vyváženosti emocí. Ale plitký blaf uvaří každej a přesolit taky není umění. Umění je udělat to tak, aby to bylo něčím nové, jiné a aby si to ti, co do toho kousnou pamatovali a chtěli se vracet.		Body: 5

		<reagovat

Emmet_RAY (Občasný) - 20.11.2003 > Nesouhlasím,ani trochu a ani náhodou - právě vybuzení určitého vjemu na úkor ostatních je přece ta pravá inspirace,když je všechno vyvážené tak je člověk příliš v klidu než aby přišel na něco nového a úchvatného.Proto se třeba bájní čínští básnící udržovali ve stavu deliria pomocí těžké rýžové kořalky a proto taky tolik lidí hulí..no ..asi tak :-)

		<reagovat

	Lei (Občasný) - 20.11.2003 > Emmet_RAY> Musím poznamenat, že to platí jen u určitý (a ne zrovna většinový) části čínských básníků, naopak, v tradiční čínský poezie je harmonie nadevše!

		<reagovat

	Emmet_RAY (Občasný) - 20.11.2003 > Lei> no jo,ale podle toho ta tradiční čínská (a vůbec celá východní) poezie vypadá,je sice krásná a koneckonců téměř nad ni není,ale jednotliví autoři se od sebe v některých případech skoro nedají rozeznat.

		<reagovat

	Lei (Občasný) - 20.11.2003 > Emmet_RAY> Zbývá mi jedině ti dát zapravdu, mám na to stejný názor (a to jsem z oboru:-)). Nad čínskou poezii však je, evropská mi toho daleko víc co říct, je postavená na dost jiných principech (který třeba neuznávám). Jenom k tomu rozpoznání autorů: to není problém ani tak poezie, jako především překladu. Zastávám názor, že buď číst čínskou poezii v originále, nebo vůbec, protože ani jeden z existujících českých překladů není schopen zprostředkovat originál.

		<reagovat

Lei (Občasný) - 20.11.2003 > Je na tom hodně pravdy, alespoň co se života týče bych s tím v podstatě souhlasil. Jiná věc je umění, u něho je jeden ze základních impulzů právě přemíra některé z ingrediencí, které "není zbytí, je nutné je vychrlit z nitra", jak by řekl čínský teoretik (不得已而发). Takže bych to nesměšoval, jak tu činí jiní. Na druhou stranu, přiznejme si, celý život stále v harmonii by byl nuda, a nakonec by se rozdíly mezi utrpením a radostí pomalu stíraly. Osobně bych do toho zavedl kategorii času: taková sinusoida rozháranosti a harmonie, něco jako věčný cyklus ročních období, jin a jang, panta rhei, když zkazím polívku, dokážu ocenit polívku dobrou, když pak pojím dobrý, tak radopvat se z toho, že nemusím už tu nepovedenou.

		<reagovat

Skafloc (Občasný) - 20.11.2003 > Malokdo si vsimnul srovnani psani a zivota... v tom mas uplnou pravdu podle me... ja mam taky jen obcas chut psat a jan obcas chut zit... Pravda je ze odmerovani je uzasna dovednost a kdo umi odmerovat tebou zminena koreni, toho ja velice obdivuji. Toz tak.

		<reagovat

Naty (Občasný,Redaktor) - 20.11.2003 > Já vám, lidičky, všem moc děkuju. Tolik ohlasů jsem ani nečekala. Koukám, že jsem to rovnou mohla dát do fóra a rozběhla by se zajímavá diskuse. Jenom se obávám, že jsem přirovnáním života k "jídlu" a použitím slova "umění" řadě z vás odvedla myšlenky poněkud jiným směrem. Neměla jsem na mysli ani psaní, ani jakoukoli jinou tvorbu uměleckého zaměření. Ani "připravit" nebo "uvařit" něco, co by měl ochutnávat někdo jiný. Měla jsem na mysli prostou a přesto málo dosažitelnou schopnost užívat si svůj vlastní život. Samozřejmé je, že život by měl mít všechny "přísady", neměl by nudit a harmonie by měla spočívat, jak tady někdo správně poznamenal, ve vyrovnávání protikladů. A nemám nic proti občasnému "přepísknutí" čehokoli. A souhlasím s tím, že právě silné emoce dokážou být inspirací. Šlo mi o to, že když chci např. žárlit, žárlím se vší parádou a patřične si to užívám, ale jen do té doby, dokud mi to vyhovuje. Když mi to začne být nepříjemné, byť ve svych důsledcích - přestanu. Můžu být smutná (můžu být i veselá), ale jen potud, pokud si chci užívat smutek (nebo radost). Být smutná nebo veselá permanentně je blbost. Můžu mít ráda rozbouřené moře i klidnou hladinu a obojím se těšit právě tak dlouho, jak mi to vyhovuje. Tohle právě jsem měla na mysli tím "pečlivým a vyváženým odměřováním". NEMĚLA JSEM NA MYSLI JAKÉKOLI OMEZOVÁNÍ EMOCÍ V JEJICH ŠÍŘI. CHTĚLA JSEM JEN PŘIPOMENOUT, ŽE BYCHOM MĚLI MÍT POTĚŠENÍ ZE VŠEHO, CO PROŽÍVÁME A DĚLÁME.

		<reagovat

čtenář lii - 1.1.2007 > Myslím, že umění by nevzniklo nebýt citů.Vždyť přece básně píšeme z vášně a trpkosti, hudbu skládáme z lásky a ze žalosti a obraz kreslíme z povznesení nad tím, co jsme viděli.

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný,Redaktor)

	předchozí v kolekci

	1 2 3 (4) 5 6
	1 2 3 (4) 5 6

	následující v kolekci

Addictive Zone Orbital Defender Game