|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
O chacharském vzteku Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 14.11.2003 (09:09:27)
|
| |
Nějak moc křičím
takhle k posledku
vyvřískávám jako nějaký
vzteklý hloupý kanár
v podzemí, v šachtě
stejně nepřežijete
mí skvělí hrdinové
mí indiáni s čelenkami
z přepestrých per
mí horníci
těžcí
závažní
a pak mi někdo řekne
„I jen se, dámo, nedurděte.“
Takhle, takhle mi.
Mi, která vztekle ryčí
a když na někoho sáhne
způsobí mu popáleniny
nejmíň druhého stupně.
Takhle, takhle mi
holce mourem umazané
co má sukničky
ucourané všecky
už od rána. Jak já se
někdy chechtám.
Jak já někdy pláču.
No, ale to je oceán
a po něm se můžeš plavit
jen jestli umíš plavat
a mluvit z úst do úst
z ucha do ucha
a rovnou do srdce.
Stejně nás to nakonec
všechny zavalí. Aspoň se
obejměme, ať už tady
nevřískám
jak ten blbý
vzteklý
důlní
kanár.
|
|
|