|
| |
 |
Soužití s božskými silami
Autor: romann (Občasný) - publikováno 28.11.2000 (08:45:29), v časopise 28.11.2000
|
|  |
Mnoho zasvěcenců má zpočátku problém srovnat se se stálou přítomností vševědoucích božských sil a jejich instrukcí. Je na rozpacích, jak je má přijmout. Může s nimi kdykoliv hovořit, ale často neví, jaké místo jim má dát. Mají Jim s odevzdaností svěřit svou mystickou výchovu. Pokud s Nimi nesouhlasí a chtějí jednat podle svého, musí počítat s následky svých činů za které berou plnou odpovědnost. Mohou se však zeptat, jaké problémy je čekají pokud prosadí své, nebo prodiskutovat alternativní řešení.
Správný vztah je založen na principu hierarchie, jež platí jak pro Multiverzum, tak pro každého člověka. Vztahy mají odpovídat dokonalé organizaci, kde každý má své místo, roli a odpovědnost. Podřízený nesmí zasahovat do pravomocí nadřízeného, protože nemá takovou inteligenci a moc, aby mohl práci správně vykonat. To je běžný problém většiny lidí - jejich ego, jež trpí mnoha chorobami - pýchou, naivitou a zlobou se kterou chce řešit své problémy, ale stále více se do nich zaplétá.
Vyskytují se oba extrémy. Chybou je brát je jako nezávazné poradce, i jako přísné nadřízené, které je nutné se ptát na vše. Být jim v područí a vždy je na slovo poslechnout. Božské síly ho budou učit tak dlouho, než pochopí, jaký je správný vztah.
Jiní nechtějí snášet nikoho chytřejšího než své ego.
Někteří zasvěcenci se naopak zbytečně ponižují, modlí se za všechny maličkosti a i ty nejjednodušší otázky konzultují s božskou silou. Stále žijí ve strachu, aby náhodou nejednali podle svého. Mají často z božského křečovité reakce a to bolí oba. Při meditaci stále hledají, zda nedělají nějakou chybu a to bolí. Křečovitě reagují na každý podnět. Netroufají si s Nimi diskutovat. Nejraději by se nechali řídit jako roboti a jsou trpce zklamáni, když je božská síla za to tahá za nos nesmyslnými příkazy. Běžné myšlení má samostatně vyřídit spoustu jednoduchých úkolů.
Je určitým nedostatkem se vůbec ptát. Máme vše vědět průnikem intuice a komunikace je jen nutným počátečním odbočením z cesty. Je však nutné mít jistotu, zda se skutečně hovoříme s božskou silou a nikoliv s naším vychytralým egem, jež si na boha rádo hraje, nebo s nějakým nízkým duchem. Katastrofou by bylo nevědomě pracovat s temnými silami. Na to je nutné mít někoho, kdo nás může kontrolovat a případně napomenout.
Někteří zasvěcenci mají po určité době sklon božské síly přesvědčovat, aby jim povolily to, co zakázaly. Je však možné žádat jen dvakrát. Poté by už mohli být potrestání, i když by jim to napotřetí povolily. Tresty jsou často z našeho hlediska přísné, dokonce i smrt úrazem je chápána jen jako dočasné přerušení duchovní práce.
Zkušenější zasvěcenec má už jiný způsob soužití s božskými silami. Vnímá svá nadvědomí zcela přirozeně jako svoji součást. Aniž to lze zvenku poznat, božské síly ho samy oslovují a diskutuje s Nimi. Mnohokrát se setkal s tím, jak mu zasáhly do života, nejen ve snech a odpovědích, ale i ve hmotných událostech, jež umějí ovlivňovat. Není to nic zázračného, i když se to tak nezasvěcenému jeví. Neptá se na vše, co má dělat, nekonzultuje všechna pro a proti jako dříve, protože se naučil poznat v pravou chvíli jak se rozhodnout.
Dokonalejší intuicí pozná, kdy ho zkoušejí a kdy si dělají legraci. Dlouhodobou praxí získá jistotu v Jejich vševědoucnost a neomylnost a je schopen Jim dát správné místo, aniž by se Jich bál. V meditacích do nich vstupuje a ví, že jsou úplně jiné, než se jeví začátečníkovi.
Ale i u něj vzniká někdy nejistota, zda božské zážitky, ze kterých znovu a znovu vystupuje nejsou jen fantazií, či snem. Způsobují to méně rozvinuté části podvědomí. Zná, jaký je hlavní pocit boha, ale neví, co vše je v Něm. Stále má sklon chápat Ho z lidského pohledu. I u něj se občas projeví nechuť některých částí být tak silně ovlivněn božskými silami a přenášet meditační stav do běžného života. Nechává aby hovořily či pracovaly samostatně skrz něj i když ne vždy dokonale chápe proč dělá to, či ono. Až později po rozvinutí jeho nové duchovní osobnosti je schopen pochopit i nejsložitější důvody.
Je chybou chtít si udržet na všechna rozhodnutí vlastní slovo, protože božské má mít svou vůli. Vzájemný vztah musí tedy obsahovat respekt z nadvědomí, které je nutné chápat jako svou přirozenou součást, do kterého je čím dál více trvale ponořen. Zkušený zasvěcenec poznal, jaké mají jednotlivé dimenze poslání a ví, že rozhodnutí šestého či sedmého stupeň je už konečné. Nemůže přestoupit jeho zákaz, ale ani násilně potlačovat myšlení ve vědomí. V meditaci jsou vztahy jiné než mimo ně, vzájemný respekt dimenzí je základem dobrého soužití, i když jsou mezi nimi obrovské rozdíly. Praxe získaná dlouhodobými rozhovory, meditacemi a stálými ponory je velmi důležitá i v mystice, roste důvěra, jež je základem odevzdanosti a rychlého a bezproblémového vývoje. Přestane se bát Jejich nevyzpytatelné Jinakosti a dokonalosti. Postupně se přestane bát budoucnosti, i když je pro něj ohromující.
Duchovní vývoj je vlastně trvalá a bolestivá psychoterapie a strach ze změn je jednou z nemocí. Průběh každého života je také terapie, více či méně účinná. Ego si jen zdánlivě volí cestu duchovního rozvoje, je k ní dotlačeno božskými silami. Sebe by měl zasvěcenec chápat jako odměněného Bohem. Jeho duchovní výchova je darem Ducha, umožňující přínosy o kterých se může běžným lidem jen snít. Chápe, že jsou na něj kladeny vyšší požadavky, že musí jednat náročnějším způsobem, než je běžně zvykem.
Pokud zasvěcenec udrží dostatečně kvalitní přístup k výuce, má zajištěnu stálou ochranu a nemůže se mu nic vážného stát. Když by mu hrozil nějaký trest, včas se to dozví a může chybu napravit. Ví, že náhody neexistují. Jedinou výjimkou jsou karmické tresty za staré hříchy, nebo zvláštní, velmi ojedinělé kapitoly duchovního rozvoje. V žádném případě se mu nestane, že celý život stráví na neúspěšném řešení svého problému, aniž ví, co měl vyřešit. Nemůže však vše co umí ukazovat lidem. Nejsou totiž ochotni přijmout tyto schopnosti i to, že mystikové jsou jiní. Zasvěcenci musí rozlišovat co je ezoterické, co mohou zveřejnit a jakým způsobem.
|
|
|
