Mícha

staletý kruhy od kávy na stole trýzní strachem z toho co nebude

všude zábradlí jak mříž, co krok, to kříž

sloupám omítku ze stěn, stejně se jen tváří

Kdo je nejlepší a v čem?

klikatá čára je vždycky znamení

Stín vlastního já se mě snaží překonat, ale já se nevzdám a to ho pěkně míchá.

Vložky balte do papíru!

Dlaždičky, koš a dveře – toť mé soukromí!

Porcelánová mísa uprostřed mě vítá,

Ani neví, jak to dneska schytá.

Však nikde jinde sám člověk není,

ba ani žádné rozptýlení.

nejlepší místo k meditaci

Jsou i tací!

Ozvěna

Splín z pilin po ránu

a zbyli jen ti, co se zpili

i víko od koše chybí,

                        všude jsou jen chyby…

kdyby tak hnusnej hnus neměl dost času

když postavím židli, ozvěna se nese chodbou

plo(t/d)

Sprosté znaky na mě taky odevšud koukají

potají

my se ale nestydíme

buď jak buď, stejně je to jedno

když punk’s not dead

už i stromy mají vlasy?

a v hlavě guma

příď budoucnosti mě bodá

do slabin

vše, jen ne míjení

tady hipís, tam hipís,

co si tu počnem – v Chocni?

vlak, ten drak se krotit nedá

a koleje sou samej výmol

Hora

Kruh pod okem se na mě ráno šklebí

V zrcadle

Ale vlaky teď nejezdí

Jen čaj to spraví – buďme zdraví!

Ode zdi ke zdi jak moucha v lampě

Všude to šušká a hučí mi v hlavě

Jen hora je nekompromisní

V noci skřeti ulicí se plíží,

Jdou k nám a mě se oči klíží

Hoď kamenem, kdož nejsi opilý

Vždyť budem doma

Za chvíli