|
| |
 |
Ogronios
Autor: Luz (Občasný) - publikováno 26.11.2000 (20:16:38), v časopise 27.11.2000
|
|  |
Ogronios.
Nemusíš mě hledat, řekl svěr kouzel. Potřebuješ jenom jediné rozhodnutí. Vstát dříve. Tehdy jež svět ještě sladce spí a slunce se začíná klubat na svět. Nebo na nebe. Teď patřím jenom tobě a platí to taky v opačném pořadí. Pak slunce vzbudí taky zbytek světa a spáče. Pak opět patřím všem. Taky těm co neposlouchají co říkám.
Nebo, ku příkladu, když spatříš jak svět usíná. Ten jediný okamžik konce v začátku který s toho kousku dne dělá šedý soumrak kdy se mísí černá s bílou.
Skuýs mě poslouchat v tom jak svět mluví.
Jak mluví ke stromům a ty si říkají dál ty zatoulané myšlenky.
Můžeš je uslyšet. A je na tobě jěstli si je necháš pro sebe nebo budeš stromem a pošeptáš myšlenky větru.
tak ti možná jednou řekne svět zázraků a ty uvěříš síle kterou nemůžeš spatřit očima.
Svět zázraků není větší jako oříšek.
Mapy jeho cest zná jenom ten, co kráčí před tebou a umí číst v knize tvých myšlenek.
Najednou procitneš a spatříš ho sám v jediném pohledu.
V kapce... V kousíčku nebe.... V usychajícím květu co chrání nový život.
Svět kouzel nechce abys ho hledal. Pak by ses pořád koukal kolem, hodnotil všechno s pohledu svého pohledu a přehlédl uschlou višni.
Není třeba hledět do zrcadla. tam spatříš jenom to, co svétu kouzel dělá hranice.
Pohled do zrcadla však mnohé napoví.
Říká, že svět zázraků se skrývá za zrcadlem.
V ledu co skrývá sněženky o studeném čase nejdříve spatříš jenom svůj pohled.
Slunce může mít spoustu tváří....... |
|
|
