Roztáhl křídla a letěl. Sám, samotný tančil mezi mraky a bruslil po stopách letadel. Nechal se větrem unášet nad světem, nad lidskou nenávistí a zlobou, závistí a pokrytectvím. Nechápal to, mají dar milovat a oni jím tak šetří? To přece není víno či chléb, aby mohl být vyčerpán, aby nebyl dočasně na skladu. Zatřepal svými kudrlinkami a letěl urovnat škádlící se mráčata.
„Copak vy si nedáte pokoj?“zasmál se a pohladil ty dva baculaté beránky po jejich hřívě. Nedaly… Jen co poodlétl navštívit sluníčko, začaly honit jeden druhého. Však ona jim máma domluví, pomyslil si. Sluníčko však mělo jeden ze svých nabručených dnů, přes ty dva zlobily mělo ráno špatný výhled, a tak se urazilo a zalezlo pod svou obláčkovou peřinu.
