Zrezlá branka nostalgicky zíve

na dvoranu kroků tlumených

a podle vůní svíček řekl bych

že říjen opět lesklým srpem kýve

Z mlhy ospalého tújořadí

skrze skvrny světla v ruce kytku

klopí zraky děda, který nitku

šlépějí svých drobných v písek vsadí

Jak za letních nocí meteory

vzduchem tryská pokosené listí

kde osleplí andělé běločistí

pějí neslyšné a táhlé sbory

A k plotům protažené stíny

jednohlasně znějí příslibem

že tichem přesladce chutná zem

když již nedbáš na hodiny