Někdy jsem bývala dosti nestydatá. Seděla jsem třeba

úplně nahá, hodně svůdná, na prahu obývacího pokoje

a smála jsem se na muže s klikou  od dveří v dlaních.

No, tak si odejdi. Ale jinak tě nepustím, než se stýskáním.

Někdy, no vážně, hanbář jsem byla, v průsvitné halence a s nahými prsy, jsem si šla koupit chleba k lesbické kramářce. Darmoprovokáter. Líbilo se mi, když ses na mě díval ty. A mohla pokukovat žena. Spolkni tu kliku. Udav se. Sežer svou žádostivost. Sežer ten chléb. Sežer má prsa. A pak přijde můj čas. Má vlastní žravost. Začnu tě požírat nespíš od chodidel. Dosti času do večera, abych dospěla tam, kde ty si přeješ, abych tě požrala. Ožužlala jak velká sasanka. Blatouchovitě zjedovatěla. Hoří, hoří, hoří. Jasná triáda. V cípcích mých vlasů to zvoní alarmem záchranným. Ale má ústa nepřestávají být žhavě žraločí.

Někdy jsem bývala hodně nestydatá. Taky malá holka, která uchváceně a vyděšeně pozoruje

živočišnost a krásu

 pářících se koní a zeber.

 Samý vzruch, samá barva.

 Černá a bílá. Prudká, dravá, nespoutaná.