"Není na Valentýnské přáníčko moc stará? Není. Co je čtvrt století?": Šibalsky se usmála.
Zajímavé vyznání "Jen královny vědí, kdy mají odejít, teď už to vím, odpusť mi, prosím,...Stále Tvůj Libor."
Tak Libor, její láska - to ale bylo před několika lety, na střední škole. Znali se spolu od malička, moc si rozuměli, jezdili s partou na vodu...a tam to vlastně také jednou všechno skončilo. Při noční procházce, když se vzdalovali od hlučně zpívající party, ji Libor požádal o něco, na co nebyla připravená. I když bylo moc těžké odolat jeho něžnostem, cítila, že by něco předběhla - a to nechtěla. Nepochopil to. Pak dotíral způsobem, který ji překvapil. Nevydržela jeho chování a beze slova se vrátila k táboráku - netušila,že to nebude odchod jen pro tento den. Ješte tu noc dostal Libor od její kamarádky Zuzany to, co mu ona,Míša,odmítla dát. Ostatně Zuzka ji Libora vždy záviděla a také ji ho už nevrátila. A měsíc před maturitou Zuzka zjistila, že je těhotná. Tady se Libor ukázal a neutekl. Dokonce si chtěl Zuzku, přes všechny problémy, vzít. Snad se i na mimčo těšil. Ale Zuzka měla jiné plány, ještě se nechtěla vzdát studentského života. Šla na potrat. Za několik týdnů se spolu rozešli.
Víc o něm už Míša nevěděla, šla studovat do Prahy a po škole se vrátila zpátky do rodného města. A teď v ruce drží dopis od něj, pracuje stále v jejich městě - prosí ji,aby mu odpustila, prý se změnil, vyspěl, není už tak mladicky prchlivý, váží si jí...Zavřela oči, neví co má udělat. I královny občas nevědí...