Kyvadlo se kývalo sem tam.

„No, to je jasný, to ber, čeká tam na tebe ten tvůj.“, sdělovala mi se vší vážností kamarádka při čarodějné konzultaci na téma jít, či nejít pracovat do naší největší cestovní kanceláře. Není divu, že jsem váhala. Deset let na volné noze…a teď najednou zaměstnanecký poměr. Ten Vesmírem přislíbený chlap mne ale dostal …

 A tak jsem s třesoucí se rukou připojila svůj podpis pod pracovní smlouvu, čímž jsem se ze zlé kapitalistky stala hříčkou v rukách minimálně pětkrát horšího kapitalisty. Mě ale, na rozdíl od něj, nejde o zisk. Otázka partnerských vztahů se totiž stala hlavní dějovou linií poslední doby.

Propadla jsem kouzlu seznamování se po internetu. První hypermarket potenciálních ženichů se jmenoval Seznamka. Neodradilo mne to, že mi jej doporučil nejbeznadějnější panic z našeho Prdelákova při jedné cestě vlakem. Neodradilo mne ani, když jsem viděla jeho šéfa, jehož mi vylíčil jako jednoho z nejúspěšnějších hledačů, přestože to mě rozhodně odradit mělo. Jelikož nejsem troškař, odpověděla jsem hned na deset povedených inzerátů, z nichž pouze jeden vyčníval v rubrice „vážné“ a ostatní byly tak různě. Mnohé odpovědi na mé odpovědi mi připadaly značně irelevantní, ale byla jsem jim ráda, konečně jsem pochopila, že swingers nemají nic společného s Matějskou poutí.

První rande bylo s jedním z těch, co to nemysleli až tak vážně. Netušila jsem, že nemyslet něco až tak vážně znamená vlastně to, že je dotyčný vážně vázán doma u manželky a má skutečné děti. Rovněž jsem netušila, jak takovíhle ženáči milují túry parkem. Pět kilometrů, které jsme proťapali kolem nejmenovaných kaštanů v centru Karlova náměstí mi ale leccos vysvětlilo i unavilo a od té doby neflirtuju. Na Seznamce…Vylučovací metodou zbyl jen ten vážný. A to už jsem nechtěla prošvihnout.

Zašla jsem si na kosmetiku, tetka mne zároveň úžasně načesala a její kolegyně si na mě zkusila novou, revoluční technologii – nalepovací řasy.  Vypadala  jsem nádherně. Odpočatá, nalíčená, elegantní. Stačilo několikrát mrknout a aureolu mých očí rozvlnil něžný vánek. Kdyby se počasí neshlédlo v přívalových deštích, byl bez šance. Neměl by ji ani kdybych si byla vzala deštník. Na rande jsem ale přišla splihlá, mokrá, pipi. On pipi nebyl. Ale také nebyl až tak můj tip. Proto mi nevadilo vyždímané pozvání na druhou schůzku, přestože  revoluční, stoprocentně držící lepidlo pustilo umělé řasy a vzalo s sebou i ty  přírodní. Tentokrát se mi nedíval hluboko do očí a povídal cosi o klonování krav v Americe. Ptáčci štěbetali, stromy šuměly…

Tak tady to asi nebude to pravé ořechové, řekla jsem si, a hledala dál. Kamarádka zmínila jakési Mageo. Tam se mi dost líbilo. A tak jsem to pořádně rozjela. Otevřela jsem svou duši éteru, pustila uzdu své fantazii a nechala své vysněné city vybublat v poště jakéhosi pana úžasného. Jedná se však nikoli o seznamovací, ale diskusní podnik, tudíž tam nemají rubriky. Čili, rozpoznat, že objev nechce ani flirtovat, ani ťapat, bylo nad moje síly. Rovněž pánský časopis, v němž zkušení dobyvatelé ženských srdcí prozradili, že je „Pan Duchovno“ jednou z nejúčinnějších loveckých technik, vyšel až o dost později.

Nebudu dále nečestně oddalovat pointu; nějakou dobu jsem se zkrátka virtuálně zamilovávala do ženatého, závazky majícího sběratele trofejí, který toho času cvičně ověřoval, jaký dolet a zacílení má Jungiánská alchymistická opakovačka po letech pobytu ve špajzu manželské věrnosti. Trefil, ale nesestřelil. Pak fouknul do hlavně a zavřel zbraň zpět do komory. Od této chvíle se kdysi ráj připomínající virtuální prérie změnil v nejnehostinnější místo na zeměkouli. Zůstala jsem zraněná, smutná a bez možnosti odplaty.

Nenapadlo mne nic lepšího, než jít se léčit zpět na Seznamku. Tam mne příjemně překvapil jeden inzerát, podpořený udáním ideálního znamení…Zdálo se, že dotyčný mluví i podobným jazykem a zcela jednoznačně pro hovořila také náklonnost ke stejné skladbě. Místo pozdravu však uoštomiue zašišlal. Pak telefonoval. Poté začal rozdělovat svět na to, co je a co není jeho byznys. Věci, na které by si s ním člověk mohl potenciálně zanadávat, zaskuhrat a postěžovat, nebyly JB. JB byla rychlá, pozitivní a efektivní komunikace. Rozdělená na stoosmdesát políček. Každé patřilo jednomu zaměstnanci. On je řídil. Proto nemá rád dlouhé dopisy. Moje povídka by ho asi zabila. To vše mi sděloval s úsměvem HAHA. Během patnácti minut konverzace jsem asi třikrát pípla. Vůbec mne neposlouchal. Jako bych nebyla. Pípla jsem počtvrté. Zas nic. Pročež jsem pozvolna přešla k pořádné naštvanosti. Pokusila jsem mu ten jeho Colgate rozorat výroky typu „mluvíš, jak příručka neurolingvistického programování“ a „to bude zastydlá schizofrenie“, ale vše odkýval. Pak udělal HAHA, podal mi efektivně ruku a šel. Ovšem to si dovolil setsakra dost. Fakt nesnáším, když ze mne někdo není paf…Umím přece korejsky a v prváku jsem vyhrála krajské kolo Puškinova památníku. Počkej, pomsta bude sladká a kapánek si shladím žáhu i za toho Sraba z Greenhornovic, volalo ve mně mé zraněné ženské ego.  Konec konců, přečetla jsem už dost psychologické literatury na to, abych uměla dokázat, že stejně dobře funguje i „Slečna Duchovnová“…:

  „Drahý..., stále Tě hledám... Máš panický strach z maminky a žen vůbec, jsi vybaven kvalitní předčasnou erekcí, naposledy sis hrál, když Ti byly tři měsíce (ale chrastítko Ti vzala starší nevlastní sestra), nikdy jsi neměl kamarády, v práci Tě mlátí plácačkou na mouchy a i těch pár halířů za výkop příkopu na VPP máš chuť propít. Spíš na lavičce pod mostem, nerad čteš, nesnášíš umění, tvoříš jen když típeš vajgly, Tvoje svaly trpí gravitací a život Ti připadá být jednou obrovskou louží... Tak v té bych Tě chtěla utopit v rámci tréninku na mistrovství světa v JOJO.“

Odpovědi na inzerát jsem si nechala posílat do své anonymní emailové schránky. Pak jsem si ale uvědomila, že předčasná erekce není totéž, co předčasná ejakuace a zděšeně inzerát smazala…A nechala jsem virtuálno virtuálnem. Během několika týdnů jsem se uklidnila, vyrovnala  (jakž takž, pochopitelně) se vším tím ponížením, postěžovala si kamarádce, jak se svět hemží muži, kteří si jen něco dokazují, nebo těmi, co myslí hlavně na prachy a znovu obnovila svůj jedinečný vnitřní úsměv.

Po čase jsem si šla vyzvednout jakýsi dopis. Nad obsahem mé zapomenuté schránky mi ale spadla brada. Mimo jiné obsahovala sto čtrnáct mailů ze Seznamky. Ono se to…nesmazalo…Jeho efektivní odpověď byla velmi krátká, naléhavá a končila mým velkým HAHA. Zbývající se hrdě hlásili ke všem požadovaným kvalitám. O fenoménu předčasná erekce však taktně mlčeli. Z toho jsem usoudila, že jde pravděpodobně o nějakou ještě nepříliš známou sprosťárnu. Nicméně má neočekávaně silné katalyzační účinky na inzertní balení opačného pohlaví. Proto se nebráním ji někdy v budoucnu blíže prozkoumat  na nějakých k tomu určených, například tantrických, školeních.

Poučena jsem se pokusila napsat normální, seriózní inzerát…Přišlo na něj podstatně méně odpovědí. První pán byl vysloveně dezorientovaný; v zimě by se fakt, že s ním bylo velmi teplo, hodil, ale v létě? Ani ze soucitu. Na poskytování alibi 4% naší populace jsem v sobě nenašla dostatek altruismu a Bohoušek šel šípku. Poté jsem se dostavila na schůzku s potenciálním soudruhem nápadníkem číslo dva. Ten byl velmi rychle poslán k vodě, neboť se dostatečně nehlídal a mezi řečí utrousil, že jeho ženě nevyléčili chuť  rozvést se ani elektrickými šoky v Bohnicích, je tudíž smutný a hledá rozptýlení. Si kup nafukovací pannu a zalez do houští, moulo, znělo mi už opravdu rozzlobeně v uších…začala jsem pomalu kvasit. Na třetí rande jsem dorazila již zcela fermentovaná, abych vyslechla román o tom, jak drahocenná polovička vyskočila z okna před očima staršího syna…V té chvíli jsem měla internetu po krk.

            O to více jsem očekávala od nového pracovního prostředí. K mému překvapení však v kanceláři nesedělo mnoho ramenatých, opálených mužů se zářnou budoucností, ale dvě podmračené ženské. Pětačtyřicetiletá, bezdětná, svobodná a devětadvacetiletá téhož druhu. Následujícího dne jsem se seznámila s dalšími kolegyněmi, třetího s dalšími…a čtvrtého mi přede dveřmi toalet v prvním patře došlo, že je zle…Dvoje dveře. Vpravo panenka, vlevo panenka. Ene, bene, Emane…otevřela jsem panenku napravo, abych ji vzápětí stejně rychle, potichoučku zavřela. Vedle umyvadel visely pánské mušle! Vesmíre, cos tím myslel? Kam jsi mne to dohnal? Vždyť tohle je Říše ambiciózních superžen, které jsou orientované na zisk, pořád si něco dokazují, odmítají rodit potomky a čůrají ve stoje!  

Nebudeme panikařit, moudrý soudí, až když vidí vše, uklidňovala jsem se a provedla průzkum přítomnosti mužské populace v naší firmě. Zjistila jsem však, že se výskyt chromozomů XY percentuelně blíží výše zmiňovaným 4%, přičemž většinu z této skupiny tvoří muži ženatí. Svobodný je  jeden taneční mistr, který do práce nosí kufřík se šminkami a můj šéf, měřící 165 cm. Pomoc…v Sexmisi byli taky dva…

            „Tak a dost.“, řekla jsem si, označila kapitolu „Vesmírné čáry máry a seznamování se“ visačkou „BLBOST“, otevřela si účet ve spermobance, zakoupila vibrátor o výkonu 7,5 kW, zasedla k počítači a začala…pracovat…ještě jsem totiž neviděla pana generálního ředitele.