Balada o dvou hladových vlcích

aneb

Jak to bylo doopravdy s Čé Ká

Na břehu rybníka uvidíš vesnici

žije tam Karkulka s červenou čepicí

Jednou hned po ránu máti ji burcuje

prevence musí bejt, tak ji hned zpucuje...

Tady máš bábovku, kytku a bechera

zase už svátek má ta stará megera...

Na cestu přibalí vajíčka na měkko

a hoď sebou, Karkule, je to dost daleko...

Karkulka na kuráž z flašky si nahnula

na druhým rozcestí pak blbě zahnula

Lesem jde samotná, počítá stromečky

netušíc, že brzo chytí se do léčky

Mezitím ze křoví dva vlci ospalí

koukaj, co k snídani zrovna by sežrali

Sotva se postava ze šera vynoří

vyplázlý jazyky za všechno hovoří

Takticky vyběhli, byli však pomalí

slzák a karate, chudáci, neznali...

Dvě kůže nad krbem zdobí teď světnici

kde žila Karkulka s červenou čepicí

vnoučatům o sobě povídá pohádky

v domově důchodců těší se na svátky...