|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Ahoj! Jsem tu zase a mám pro vás další dopis od mého přítele z Anglie. Nevím, zda nějak navazuje na ty předchozí, protože mi pokaždé píše o něčem jiném, ale v jednom se všechny jeho dopisy shodují – píše srdcem a píše, co cítí.
Mimochodem, za 14 dní by měl přijet po půl roce na 10 dní zpátky sem do své „vlasti“, do ČR.
Čau O.
Tak jsem tedy zase tu. Jak za tu dobu v ČR? Od minule uběhlo dost času… Já tu válčím s penězi. Šetřím, snažím se do Čech dovést co nejvíce. No a taky zápolím s pocity – těším se. No a už dnes je to jen x dní. Jo – počítám to, ale fakt se šíleně těším. Hloupých 10 dní. Ale věř, že si je užiju a budu si užívat každou vteřinu – plně to využiju. Koupil jsem si už vše, co do ČR potřebuju. Teď už jen nějaký ty dárky a je to vše. Teď už mám na kontě … počkej, počítám. Něco kolem x liber. Ale mám přece ještě dlouhých x dní.
Co se tu děje. Chodím párkrát do kina. Do školy ještě ne. Potkávám tu čím dál víc lidí, se kterýma si rozumím. (I vše v angličtině.) Portugal, Italy, France, Germany, Spain atd. I Pakistan, Argentina, atd. Samozřejmě Čechy a Slovakia. Nevím, ale prostě jsem si zvykl si jen tak sednout do Coffe GIORDINO a za kafe a koblížky (Muffins) dát třeba 400,- Kč. Prostě to zase není tak moc. Pak třeba jít se všema těma lidma do kina a házet po sobě kukuřici a smát se. Na druhou stranu třeba se jen jít v poklidu v noci projít a mluvit vážně – o tom, co chci dokázat a co pro to dělám (v angličtině)! Jo, nebo jet TO LONDON FOR SHOPPING. Na atrakce atd. vzít třeba kolo a v dešti, v tom nejsilnějším, se jet projet na ROAD. Tak si prostě užít sprchu. Vrátit se promočenej až na slipy a smát se. O., potřebuju pomoct. Ztrácím chuť k tomuto všemu. Začíná mě to nudit. Uzavírám se tu v Anglii se svýma lidma a jsem šťastnej.
Musím Ti říct pravdu. Těším se do Čech. Ale ještě víc se těším zpět do UK. Popravdě, chce se mi do Čech, ale… moc ne, nevím. Až přijedu, bojím se, jak vše bude jiné. A ve všech těch očích, co se škodolibě dívají, bojím se, jak budu vypadat. Jedu do Čech jen kvůli bráchovi a pár lidem jako Ty. Toť vše. Neříkej to prosím nikomu. To, že tam jedu jen, že musím (vyřídit pár restů) a samo vás vidět. Ale 10 dní se mi zdá dlouho. Slíbil jsem to a tak pojedu.
Ale teď k něčemu jinému.
Už nevím, jak vypadáš. Zapomínám Tvou tvář, M. a všech. Je to děsný. Musím vás vidět. UŽ!
O pár dní později.
Mluvil jsem s W. I Ty jsi mi řekla pár novinek. Ale mě to děti nevadí. Jste přátelé a tak to zůstane! Mám vás oba moc rád a nic se na tom nezmění.
Dny ubíhají, jsou problémový a normálový. Ale život nikdy není peříčko a člověk se tu hodně učí bojovat! S nervama, až si je vycvičí – jako špagáty! Peníze přibývají a i se ztrácejí, ale vše jde podle plánu. -> Už nesmím nic nakupovat.
Moc se děcka na vás těším. Ano těším. Na celou tu malinkou CZ. O., ale já tam vlastně už nepatřím, že? R. zmizel z X a už prostě není. Ten starý! Teď snad nový R. hvězdy pro mě už taky zhasly. Už o nich zapomínám. Už nedokážu udělat přednášku a plynule mluvit v češtině – nejde mi to. Aaach jo! Za pár týdnů už vás uvidím. Zdá se mi to jako ne půl roku, ale tak 10 let.
Tak čau, čau a dej na sebe pozor. Víš O., teď už jsi velká holka a život se s Tebou nebude mazlit, na to se připrav – musíš být silná.
A Ty jsi, vím to.
Tvůj R. UK
|
|
|