Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 5.11.
Miriam
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Vařil si odvar z jejích vlasů
Autor: ch-34 (Občasný) - publikováno 21.9.2003 (00:32:53)

Pil zásadně silný odvar z jejích vlasů hnědých jako země pod habrovým lesem. Stříhal je své dceři vždy, byl-li úplněk za mraky, při těch nocích proudící síly hlazené mezi prsty.

Znásilňoval svou dceru, byl na ni tak hrdý, takovou ji zbožňoval.


Uzavřená prohlubeň je v lese. Po obvodu pevně objímá ji masiv hnědožluté skály porostlé mechem tak bujným, že mnohdy se samotný na kámen nelze pohledět.

V místech, kde snad byl by drsný, je shlazen poesií řeřavého mechu a slokami řasy kudrnatými. Jinde, kde by jinak vábil k pohlazení odpoledního spánku, je nepřístupný a zarostlý pichlavými jehličnany, mladými smrky.

Do tohoto podivuhodného místa bylo kdysi lze pohlédnout, dnes však nikdo nezná cestu k němu.

Jen osamocená duše tu tráví své noci.

Již mnoho dní trpí svou samotu, a to díky jedné otázce...

Každým soumrakem znovu zažíhá plamen ve svém věčném ohňovišti, znovu věší očazený kotlík plný slz.

Přikládá tajemným, divným dřevem, že v jeho záři řeřaví každý kousek jeho těla. A když se jas v těch nyvých očích zesiluje k zenitu, vytahuje několik tmavých vlasů, jaké zhmotnila jeho soustředěná mysl a přidává je k horkým slzám nad plamen své vášně.

Již mnoho dní nyje svou samotou, díky jediné otázce...

Pije zásadně jedovatý nálev připravovaný jím každou chvílí prostoupenou nekonečným soumrakem.

Tak dlouho, a tak mocně tesknil, až jeho samum vyvolal ničivou bouři – vír; vše, co bylo, se mělo změnit. Výbuchy dokonalejší božího zázraku, blesky počaly ničit skálu, všechen její povrch sebekvětnatý byl spálen v ohyzdné černé a šedé strniště.

Snad to byla síla jeho samoty, která vyvolala tento strašlivý požár; vše, co ve svém duševním ritu tak bedlivě budoval, je pohaněno, vše, co miloval.

Jen jediná otázka hřměla tou divnou nocí..

(jak jí to jen říct?) >>JAK JÍ TO JEN ŘÍCT?<<

Léto trpěl samotou, a už nestál o lektvar z vlasů a slz. Už nechtěl přemýšlet; svou otázku hodlal nejjednodušeji obejít. Pojmenoval se Apolloniem!

 

Není-li toto řešení, ke kterému sběhne každý, byť se mu celý život nejúporněji příčil; pak, co dělá mateřská země, odhodivši ohrožený rostlinný druh, an nedosažitelnou naději odhání smrtelně nemocný? Z posledních zbytků nesouvislého vědomí (u mrtvých se říká, nervů) vrhne sebou zpátky k cestě, od jaké se celý život odvracel, ale vždy tak pozdě a výhradně, že už není naděje..

 

Rozběhl se přesycen horlivostí alkoholu pro svůj sen. Pastýřku Dafné na jejím nejoblíbenějším vršku objevil. Podivnou náhodou byla skutečnost, že se vznášel za parami prvních stromů jeho duše— Bylo to místo šedivé a medové trávy ulehlé větrem; stála tu tak nádherná, jak jí vlasy objímaly slunce, jemně vyslovuje ‚ej, lásko, lásko,...‘ v tušeném nápěvu, snila o ničem.

Přistoupil k ní ve své rozlícenosti a uviděl ji v silných výdeších noci. Protáhl loket jejími tmavými vlasy, jeho duše, nemaje těla, vylétala kamsi od země. Dosníval poslední oddechy soumraku a počal ji bezlítostně líbat. Svými nejvroucnějšími pocely nadzdvihal její rameno. Odpřísáhl se jí—

Jenže dívenka Dafné ve svém utrpení nestála o víc než o snění. Utekla.

A v modlitbách prosila čarodějky nižších bohoslužeb, aby ukončily její muku. Na jednom propadlém místě v lese se proměnila do stromu; dala tomu místu ztraceného ducha, pozvedla jej, naplnila, ale nikdo už sem nechodil.

 

ale kohout hýká.

 

Apollonius- Sedl si na kámen uhnán svou vilnou vášní.

Miloval Dafné tak, že se na věky odevzdala vězení samoty, že sám se zlobil na své slzy a svoji samotu přiřkl jim.

 

Viděl jinou dívku, už ne pastýřku, psala si deník; přečetla mu list a šel s ní, aby upsal další-

 

a kohout hýká

znám to místo Dafnina hoře

kde mrznou slzy

snad je jen jediné, ale co vím,

našel jsem místečko v širém hvozdu,

snad o něm jen sním,

 

ale nejspíš je to základ mého hradu,

možná je jeho věží

z které na druhou nedohlédnu



Poznámky k tomuto příspěvku
Ozka (Občasný) - 21.9.2003 >
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 21.9.2003 > Nesel by ten text jeste vic zmensit? Pripada mi to zbytecne veliky!
<reagovat 
 ch-34 (Občasný) - 21.9.2003 > čtenář> jistě, že šel...
ale jsou lidé kterým by to mohlo dělat problémy číst...
nahoře v menu Zobrazit si dej menší velikost textu
:-))
Ne, já jen, že se blbě čte, protože je moc dlouhej řádek (páč tohle písmo nemá patku) pro příště to budu akceptovat
<reagovat 
stanislav (Stálý) - 22.9.2003 >

docela dobroučký...

duše, nemaje těla - si myslim, že je ta duše, tak asi nemajíc... ne?


Body: 5
<reagovat 
Franta Lopata (Občasný) - 22.9.2003 > já chci být taky tak malý jako to krásné pííísmo
Body: 5
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 22.9.2003 >

Dovolila jsem si zvětšit font :o)

ta minulá věc se mi líbila hodně, měla spád... tohle se mi zdá poněkud vyumělkované... ale začátek je hodně silnej!


Body: 3
<reagovat 
ch-34 (Občasný) - 22.9.2003 > vyumělkovaný sny?
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 23.9.2003 > prostě to na mě působí nepřirozeně, možná je to do velké míry stylem jazyka, ale i obsahově je to na mě nějak příliš mýtické...sny... no, já si říkal, co to má asi tak být??? ;o)))
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter