|
| |
 |
Anděl
Autor: Black (Občasný) - publikováno 8.11.2000 (21:35:17), v časopise 10.11.2000
|
|  |
Byla půlnoc. Začal pátek třináctého. Usla jsem.
„Kde to jsem?“
„Na procházce.“
„Na procházce?“
„Ano. Uvidíš, že se ti to bude líbit.“
„Kam to jdeme?“
„Do zahrady snů a splněných přání.“
„A co tam je?“
„Uvidíš.“
Šli jsme temnou chodbou a pak jsem to uviděla. Nádherný růžový sad. Ptáci poletovali vysoko. Šíleně vysoko. Ale najednou se jeden snesl a usedl k růži. Pak za ním přiletěl další. Stavěli hnízdo. Opodál byl keř černých růží. Na ní byli havrani. Černí, zpustošení havrani.
„Co tu dělají havrani?“
„To jsou zapomenuté sny. Sny, na které si už nikdo nevzpomene. Jsou pro vás lidi příliš jednoduché. Třeba ten největší havran. Létal jako všichni ti nádherní ptáci. Pak si sedl na tento keř a stal se z něj černý pták. Přestalo se věřit v čistou lásku.“
„Ale vždyť hodně lidí miluje.“
„Ano, ale je více lásky vynucené a lásky za peníze. Občas se tomu havranovi zbarví křidýlka pestrými barvami, ale to jen na chvíli.“
„Ale jak to?“
„Lidé si jen málokdy vzpomenou na lásku. Myslím lidi starší. Mladiství poznávají, co je to láska. Avšak ti starší….“
„A co ti barevní?“
„To jsou sny, které lidé mají. Vidíš, teď se jeden snesl na růžový keř. To se splnil jeden sen. Když za ním přiletí i druhý, znamená to, že lid bude šťasten. Když však bude sám, tak to bylo sobecké přání. Je spokojen s výsledkem, ale zůstane sám. Podívej, právě jeden padá k zemi. To ztratil naději. I pro tebe už několik ptáčků spadlo.“
„Takže když já už nevěřím, uhynou. Ale proč se nezmění v havrana?“
„Protože v havrany se občas věří. Havrani jsou zapomenutí. Kdežto na mrtvé ptáky se vzpomíná neustále.“
„Je mi jich líto.“
„V tom případě musíš zabránit tomu, aby se to opakovalo. Každý jednou navštíví tuto zahradu. Ale jen málokdo se z ní poučí. Běž domů a nikdy už nikdy nezapomínej na sny a hlavně v ně věř. Pokud nevěříš, je vše ztracené.“
A najednou byl pryč. I zahrada se rozplynula. Nezbylo mi nic. Jen pírko páva mi zůstalo v ruce.
|
|
|
