lejla, ty víš, kdo já jsem,
lejla, tam rovnou za nosem,
lejla, ty víš, kde vyrostl jsem,
ty nemáš v sobě trochu citu,
nemluvě už o pocitu,
znáš mě až moc dobře na to,
abys poznal, kam teď jdu,
nač ten spěch
a těch ran,
to bolí něco říct
a nemít proč,
uteč pryč,
tys babylon,
no to asi možné není,
ty nevíš nic o mluvení,
ty nemáš rád svou vlastní spojku,
tu, co život zachránila,
ještě se ti omluvila,
tady běží čas a shon,
hromadně se schází,
celé skupiny jdou stále světem,
není málo zmatku tady?
pouze málo spásných věcí,
z kterých hlava se ti pěkně točí,
jenom hloupé vynálezy,
na ‚ochranu‘ vlastní tvrzi,
lidi dycky zahubí se sami,
bez pomoci jiných zvěří,
zmáčkni čudlík, a hned,
najde se tu plno smutku,
matky smutí za padlé syny,
otci střílí na oplatu,
střelil jsi ty, střelím i já,
ale hned tu otec je,
zas a znovu zabije,
je to přec jen na oplatu,
hned jsem zpět u svého plotu,
ale ne, ty bláhový,
oni hnedle zabijí,
tebe i tvou rodinu,
věř mi, pane, slibuju,
nikdy nepoběžíš zpět na kraj,
tvůj život nemá přetáčení,
ale ani žádnou vadu,
zpětný chod ti nebyl dán,
zapsán do tvých běžných funkcí,
ty tu totiž, už jsi byl,
moc lidí si zesmutnil,
proto trpět, chlapče, budeš,
dokud tady na zemi,
nepoznáš kus malé hlíny,
potom teprv ukončíš,
osud svůj a mnoha jiných.
už jsi se s tím vyrovnal.
|
