Vzpomínky na dobu,

kdy svírali jsme sami

v kolébkách strachů,

v lůnech ospalých

měkounkou porobu,

v minutách před svítáním.

Přivoň si k prachu -

- slyšíš vlastní smích?

Kdy v sítech beze dna

čas nosili jsem matkám.

Úsměvy klaunů

spaly pod listím.

Lež zněla průhledná,

večer byl křižovatka;

průvodce najmul

hladový si stín...