V starém trnkovém sadu

se o trochu dřív smráká

a noc, předobraz pádu

se v létě tak dlouho fláká

za východním obzorem

kam všechny oltáře míří

a modlí se svůj dávný teorém

naděje, která prý smíří

i to, co černí zahaleno

navždy ztrácí se

v podvečerním vánku

Pod stromy voní seno

skrz větve dívám se

slzy na kahánku