j'en ai marre (Občasný)

Ahoj. Přečetl jsem si to ještě párkrát a fakt mi to nic neříká, byť jsem se tedy spletl a pokládal to za "striptýz" (nediv se, je to tady na totemu dost zvykem a já mám na to pifku). To ale nic nemění na tom, že mi tenhle styl psaní nesedí. A iž vůbec mi nesedí tvůj styl diskuse. Tak zaprvé: ano, jest umění číst mezi řádky, stejně tak jako PSÁT MEZI ŘÁDKY - ta část se ti tentokrát vyhla. A za druhé - děkuji za poučku o beletrii a poesii, ale asi zůstanu u svého vkusu. ASi budu radši dál číst Kunderu než Bukoeskiho, budu znovu listovat V Dostojevského Zápiscích z mrtvého domu - tam totiž vycházel ze své zkušenosti, ale napsal to tak, že student sociologie v roce 2002 je z toho na větvi a šahá po Foucaltovi. Přihodím již zmíněného (a tebou zkomoleného, že by vtip? Ehm.) Borgese a jeho českého vyslance Ajvaze. Atd - nebo chceš můj čtenářský deník, milý autore? Za třetí: máš pravdu, lidé (i já) píši o problémech. Pokládám za slovíčkaření, ale opravím svou větu: nezajímají mne TVÉ OSOBNÍ PROLÉMY. Abych se začal zabývat něčím problémem, musí mě přesvědčit, že se mě to týká - a to se tobě (byť je to vymyšlené) nepovedlo. Nevzbudil jsi zájem ani o "hrdinův" léčebný pobyt, Janu atd. Za čtvrté: jak daleko se dá jít v oddělení formy a obsahu? Jako čtenář fascinovaný McLuhanovským pojetím médií mám dobré důvody si myslet, že moc daleko ne. A konečně za páté: samozřejmě ani odborná literatura (tedy ta část se kterou pracuji, tedy humanitní) není prosta osobnosti autora a jeho zážitků. Píše o tom Merton a týká se to i zdánlivě chladně nelidského Maxe Webera a z novějších třeba Ritzera. O své konvečnosti a tvé avantgardnosti si myslím své - jestli o tom chceš diskutovat, klidně. Ale předvěd trochu lepší práci než v minulé poněkud horké a nesmyslné reakci, která (mimochodem) se zvela vyhla zásadní otázce (alespoň pro mne je to tedy zajímavý problém, haha) o povaze vztahu myšlení a skutečnosti. Samozřejmě, že si o tomhle speciáloně rád podiskutuji, neb to tvoří jednu z os mého myšlení.

Nezbývá tedy než doufat, že místo úvah o literatuře, kterou bych já měl číst a způsobu mého čtení, bys měl raději napsat lepší pokračováni - a já pak rád napíšu: "Tak sorry, dostal jsi mě, ten začátek se nezdál, ale jak jsi to potom rozehrál, to je kouzelné...". A rád také budu číst tvé příspěvky k diskusi, které nebudou mentorské (neb momentálně těžko pro mne budeš autoritou, haha), ale promyšlené a upřímně se snažící dobrat se jádra problému, které podle mne je právě v tom zapeklitém vztahu myšlení a skutečnosti (a já ještě dodávám jazyka, jak ukazuji ve Slově tvořivém).

S pozdravem

"nemravný, natvrdlý" Bobr (zcela bez schopnosti číst mezi tvými řádky).

Samozřejmě v konvečním kruhu, chceš-li kruhové konvenci.