|
| |
 |
Mystické meditace
Autor: romann (Občasný) - publikováno 3.11.2000 (13:54:11), v časopise 3.11.2000
|
|  |
|
| Fraktál je základní forma Stvoření a Absolutna samého... |
Meditace je intenzivní modlitba, rozhovor s Bohem a Jeho působení. Mystický channeling, podobně jako křesťanská mystika, zná krátké denní a zejména noční meditace a velké, několikahodinové. V přípravě na velkou meditaci si zasvěcenec s božskými silami dohodne termín. Bývá nejčastěji každý měsíc. Musí mít pro ní dostatek prostoru a energie i správný vnitřní stav. Několik dní se mu soustřeďuje energie, nesmí s ní plýtvat. Před meditací je vždy nutná vnitřní i vnější očista připomínající rituál. Pokud nadvědomí souhlasí a příprava se správně provede, je velmi pravděpodobné, že se zdaří.
Meditace je vždy věnována určitému hlavnímu úkolu, jež je téměř vždy překvapením. Zasvěcenec může vstoupit do vyšší dimenze, nebo se uvolní bloky dimenze spodní. Nejsou přímo návštěvou božského světa, spíše přípravou na Něj. Podobné zážitky jsou v holotropním dýchání, ale transpersonální nejsou typické, těmi jsou proudy symbolů. Některé rysy připomínají vyšší autogenní tréning.
Programy meditací jsou:
1) návštěva v božském vědomí. Zasvěcenci se odkryje Vršek a ten ovlivní spodek. Vnější svět božské síly zasvěcenec běžně neprožívá, protože to není pro jeho výchovu účelné.
2)návštěva v jiných světech
3)bolestiva psychoterapie s kritikou a tresty podobné auditingům a hypnotickým progresím i regresím. Božské síly nižší dimenze v ní pracují v roli psychoterapeutů. V některých případech zablokují horní část ega a z nevědomí uvolní a zjemňují nejomezenější spodní části. Meditace jsou bez božského pocitu.
4)procházení mezidimenzionálních průchodů a jiné transformační procesy
5)zkoušky kvality reakcí na připravené podněty
6)nácvik souhry několika dimenzí ve vědomí
7)kombinace předešlých
Jako stimulátor (setting) se vždy používá duchovní hudba, jíž je božské oslovováno. Musí být dobře vybrána, nejlépe ve spoluprácí s nadvědomím. Zasvěcenec vnímá hudbu jako hlas boha, proti kterému jsou myšlenky ega nedůležité. Může použít i holotropní dýchání se settingem, či dalších pomocných prohlubujících metod, vhodných zejména pro začátečníky. Mystický channeling nemá zvláštní pozici, zpočátku medituje na zádech, později podobně jako křesťané či muslimové.
Prožitek návštěvy božského Vědomí je charakteristický až “hmatatelnými” atributy - Dokonalost, Nekonečnost, a Věčnost s intenzitou úměrně prožívanou dimenzi i tři hlavní vjemy - téměř nepopsatelné pocity, archetypální procesy případně myšlenkový komentář. Vnímá, jak si Bůh si vytváří tvary jaké chce, není na nic vázán, ani na čas. Vytvoří si obraz podle potřeby a zkoumá ho.
Zasvěcenec by měl rozeznat směs pocitů - Vědomí božské dimenze, Jeho terapeutický proud a reakci ega někdy zesílenou šokem z vlastního šoku. Při vysokých meditacích vnímá i Vědomí Absolutna.
Zasvěcenec prožívá božské duševní stavy ovlivněné meditační hudbou, ale pocity symboliku vizí ne vždy chápe. Nemá se o to ani pokoušet, protože to přesahuje možnosti myšlení. Nejlépe jen se stát součástí procesu tak, že už není ani vnímající, ani zkušenost, jen Bytí a terapie.
Pozoruje, jak božské síly se stále snaží v tanci nekonečným Stvořením miliardami způsobů pochopit a vyjádřit Sebe, Moudrost Dokonalosti. Jako Umělci stále tvoří a vnímají Své dílo, odhalují souvislosti Stvoření a všech Jeho symbolů. Mají stálou vůli o ještě dokonalejší Harmonii, Krásu a Lásku. I karma je vyjádřením této snahy po nalezení sebe. Ukazují poetičnost a krásu i běžného života.
V meditacích vnímá pouze Stále Novou Přítomnost, jež je Věčností bez myšlenky na minulost a budoucnost. Soustřeďují se jen na jeden určitý děj, jež se stává centrem Stvoření. Ponor se může měnit, někdy i podle přání zasvěcence, bývá 40 až 80 procent, kdy již jeho tělo jakoby hoří božským ohněm křestu. Intenzita Naplnění je úměrná dimenzi, s kterou medituje i hloubce ponoru.
Ve verbálním projevu mu božské síly často vysvětlují duchovní zákony i jejich konkrétní aplikace, nebo ukazují, jak Stvoření pracuje. Psychoterapeuticky mu promlouvají do duše a současně vysvětlované děje prožívá v pocitech, případně i vizích z božské perspektivy a tak dokonale vnímá své disharmonie. V některých meditacích se má vyjádřit k zaměření svého dalšího duchovního vývoje.
Božská síla je alespoň 4,8 mé dimenze vnější i vnitřní hierarchie, ale sklánějí se k němu i vyšší síly, proto je pocit silnější. Ego je v meditaci slabě aktivní, ale někdy ji křečovitě disharmonicky narušuje. Může klást otázky, ale odpovědi dostane jen na to, co se právě probírá. Verbální projev božské síly nebo myšlenkové postřehy si zasvěcenec pamatuje jen z malé části a bylo by narušením meditace si opakováním či zapisováním chtít cokoliv zaznamenat. Přesto je to možné. Tuto činnost totiž cítí jako překážku božskému pocitu, tak je hrubá a nedokonalá. Ego má často strach z božského světa a prožívané Dokonalosti a i když uznává kvalitu božského, rádo se vrací do známého pomalého a tupého myšlení. Někdy prožívá bolestivou terapii či destabilitu, pokud se dozví něco ohromujícího. Některé silné dojmy může pak vymazat z paměti. Hlavním problémem mystických meditací je totiž jeho vědomý i nevědomý strach z božského světa, který je jiný než přání a názory o Něm. Nelze překládat božské pocity do slov bez porušení jejich významu. Myšlení nemůže pochopit Boha ani Jeho Stvoření a to mu vadí, nedůvěřuje Mu, když si je nemůže prověřit. Nedovede si představit, jak by v neznámém světě plném symbolů a časů za časem by mělo pracovat, ale to ani nebude.
Musí vzít boha takového, jaký je a nechat se Jím vést a odevzdat se Mu. Správný přístup k božskému je výsledkem dlouhého vývoje plného odevzdanosti. Někteří začátečníci se bojí i na krátkou dobu opustit svůj známý psychický svět a přenechat božským silám prostor dříve vyhrazený jen myšlení. Projevuje se to i silnou nevolností trvající několik hodin. Ta pak ustoupí a ponor se poněkud zlepší. Ještě větší a dlouhodobější strach je z definitivního opuštění světa ega.
Božské síly mohou v meditaci způsobit duševní bolest za chyby přístupu k životu. Úplným prožitím nepříjemného pocitu se chybné vazby uvolní, právě tak jako při auditingu, hypnotické regresi či holotropním dýchání.V nevědomí se pročišťují vazby k božskému, což způsobí zlepšení všech schopností.
Meditaci je třeba aktivně a bez disharmonických reakcí přijmout, protože strach i ohromení vyvolává bolest, které se pak bojí ještě více, protože výsledný pocit chybně považuje za božský pocit. Ani zkušený zasvěcenec přesně nezná čistý pocit boha, protože nemůže zcela oddělit vliv zbytku ega. Božské síly mohou také některé pocity zesílit či zeslabit. Po meditaci navíc božské opustí a už si na pocit hyperprostoru nemůže vzpomenout.
Bolestivé meditace jsou zkouškou Strážce prahu. Je třeba jimi správně projít a dát přednost kvalitě a ne starému zvyku. Má si uvědomit, že všechny problémy jsou vlastně zbytečné, myšlení bude mít stejně jen okrajový význam v božském, které ho ve všech směrech převyšuje.
Meditace se podobají výuce plavání. Od příjemných her v mělké vodě božské relaxace, přes strach z vln a divokých proudů až k hloubkovému potápění vede dlouhá cesta. Zážitky se vyvíjejí směrem k poznávání symbolů božského světa stále vyšší a vyšší dimenze. Zasvěcenec stále podrobněji a důvěrněji poznává práci, vztahy i pocity božských sil. Meditace jsou také více zaměřeny na psychoterapie, jsou spíše ohromujícími operacemi v božském světě, jež zdokonalují psychiku zasvěcence. Jejich hlavní rysy jsou u zasvěcenců překvapivě podobné, ale v podrobnostech jsou individuální.
Božské síly zesilují kontrasty i tím, že po klidných meditacích dávají náhle velmi silné. To umožňuje rychlý postup, ale není to bez bolesti. Podobně jako v kapitolách duchovního rozvoje je několik meditací za sebou vždy podobných co se týče obsahu i dimenze božské síly. Po zvládnutí obsahu je přechází na jinou sérii.
Meditace trvá i několik hodin, někdy i více. Zasvěcenec může požádat o její prodloužení. Vystupuje z ní na pokyn nadvědomí a vnímá pokles božského pocitu. Po hlubších ponorech prociťuje destabilitu až teď. Může pak požádat nadvědomí o nadiktování jejího průběhu. Přílišná verbalizace však poškozuje vliv meditace, i když čtení záznamů do určité míry zvyšuje její význam.
Po meditaci je několik hodin, později i několik dní ponor ještě dosti silný. Božské v něm stále, ale méně aktivní. Až pak se ponor pomalu vrací na původní hodnotu a nastává až několikadenní silný pocit bolestivé únavy závislý na hloubce ponoru meditace, její délce i stupni božské síly. Hlavní důvod je porušení principu podobnosti, zasvěcenec pobýval ve čistotě, jež byla mnohonásobně vyšší než jeho. Vznikají i několikadenní poruchy spánku. Úroveň prožití meditace se zasvěcenci projevuje ve snových symbolech, jež vyjadřují postřehy božských sil. Ty musí spolu s vlastními poznatky zpracovat a zkonzultovat, aby se z ní co nejvíce poučil.
r.palka@stk.cz
|
|
|
