Přišel, jako by se vrátil
jen větrem dal se vést
to když déšť zrovna zlatil
spící keře podél cest.

Zpíval a smál se světu
stromům na loutnu hrál
klaněl se jívám v květu
říkali mu bláznů král.

Sedával na nábřeží
a v očích zlato měl
o lásce, jež život čeří
o víru dryád pěl.

Zlobu a faleš nechtěl znát
však našla si ho sama
pro cizí cíle odmít hrát
proto dneska zvoní hrana.

Z kopretin…

Zůstal ležet tiše
jakoby jenom spal
země žalem dýše
vždyť zemřel bláznů král.

Truchlivé perly deště
smývají jaro ze rtů
zavířily šedé pláště
studené oči katů.

O pár sáhů výše
někdo se pyšně smál
pozdvihněte číše
mrtev je bláznů král!

Ale to již večer
krůpěje snů svál
a jen křik racka
tesknou touhou zval.

K životu