Matka

Jak v mrákotách si připadám,

Když rýč do ruky popadám.

Řežu hbitě matku svou,

velkým nožem s násadou.

Vnitřnosti se linou ven z jejího těla,

Šahám na ně, drolím je,

Až špinavá jsem celá…

Byla hodně nezdravá,

tak hraji si na felčara.

Krev řine se mezi prsty

Jak nořím je do jejích útrob,

Myslím to dobře, matko,

Tvá bolest není ze msty,

Že chovala si mě,

 jak nevlastní dceru.

Vytahuji z tebe žíly zkornatěné,

Nechci, aby ničily tvé tělo,

Když jsem dítě nechtěné,

Nic mi nevadí, že tě to zabolelo.

Bude krásná, matka má,

Tak jak jsem vždy chtěla.

Bude vonět čistotou,

Doposud jen smrděla.

Až vyvrhnu jí vnitřnosti

 a červy z masa vypudím,

bude tu k mé radosti.

O tom já sním!

Lidé chodí okolo bez povšimnutí,

Nikoho nepohoršuje mé konání,

Není snadné do tebe říznutí,

Mé tělo se už brání.

Té fyzické námaze.

Dá to práci

Dokončit tvou operaci.

Matko!

Má zahrádko, má země!

Budeš hodná ke mně?