Rozhovor s Kelly

 

Myšlenka totemích rozhovorů vznikla v (návaznosti na Martinovy aktivity) během pátečního posezení Bobra a Farišty. Samotný rozhovor s Kelly se odehrával v noci ze 2.8. a 3.8. po ICQ.

 

Začneme klasicky, ne? To nikdy neškodí. Takže: vzpomeneš si, co tě uvedlo k poezii a vůbec literatuře? A kdy to tak bylo?

 

Můj první styk s literaturou byl internetový, předtím jsem netoužila něco psát. Někdy před třemi lety mi napsal tuším Petr (reagoval na www stránky, které jsem tenkrát dělala pro tátu), jestli bych nechtěla tátovu poezii publikovat na Totemu. I stalo se a Petr s Martinem mě pak ukecali, abych taky něco napsala.

 

Takže nepatříš mezi ty, kteří hodně čtou a pak píšou?

 

Ale jo, něco jsem četla, ale poezii moc ne, tak maximálně Žáčka a Kainara někdy v šestnácti, ostatní spíš tak nárazově. Zato s prózou jsem začala už v pěti letech. Máma mě vždycky vyhazovala ven, ať si jdu hrát s dětma, ale vybijka byla nudná a já měla rozečtenýho Švejka.

 

A jsou nějaká „top“ díla, řekněme „top five“, která tě poznamenala?

 

To se asi mění s věkem, dost věcí mi došlo, až když jsem je četla teď v „dospělosti“ podruhé. Napadá mě třeba Tichá dohoda, Spolčení hlupců, Hrdinské legendy staré Francie (ty proběhly v šesti letech), Směšné lásky a třeba Škvorecký. Jo a ještě Svět podle Garpa tam určitě musíš napsat!

 

Garp, garp…

Teď zrovna jsem dočetla Pravidla moštárny a vrhám se na Cestu na Mars. Samá próza, co? Z poezie mi Egil půjčil mladý slovinský básníky.

 

A poslední knižní – jaký máš zkušenosti s doporučováním knih?

Doporučování viz. mladý Slovinci. A jinak jsem většinou knížkama zásobovala své exfrendy, jelikož já jsem byla většinou ten s „uměleckými sklony“ z nás dvou. A teď po mně čte knížky spolubydlící.

 

Myslíš, že to může dobře fungovat, když má „umělecký sklony“ jen jeden?

Neeee (smích)! Ale to je pak širší problém, že jo.

 

To jo, ale to patří do jiných časopisů. My se vydáme jinou cestou, když dovolíš.

Jaký je tvůj první výraznější zážitek z Totemu, něco na způspob Tenkrát poprvý…?

 

Když jsem dostala pozvánku na rande na základě toho, jak píšu…. pozvala mě holka. Zdála jsem se jí zajímavá.

 

Takže Totem funguje jako seznamka?

Definitivně! Je to logický, protože na Totemu se potkají lidi stejných zájmů a spádů.

 

Jak by na tebe potenciální zájemci měli jít?

Jak by to mělo být podle Kelly? Svět podle Kelly? No…čím mě jako upoutá…? Měl by dobře psát, měl by mě zaujmout, imponovat, ohromit... Abych si mohla říct, sakra ten je dobrej, kam na to chodí, tomu to pálí.

 

Logická otázka – pustíš do nás nějaký jména? (budeš mít spoustu kamarádů a tak!)

Úplně nejdřív asi Olina, zalíbily se mi básničky od Petra, od Aquaria. K Egilovi jsem hledala cestičku delší dobu, zato teď patří k mým poetickým favoritům. Dál třeba tkadlec, ouvej,  zirael, farišta, rabako, daen, RadimP, non01… a pak na prózu razantně zaútočivší peetea. Taky Filip Sklenář mě hodně příjemně překvapil, když přestal rýt a začal publikovat.

 

Má Totem svou elitu a celebrity, veřejné osobnosti?

Elitu ano, v dobrém slova smyslu. Patří sem autoři, kteří podle mého překračují hranice Totemu a mohli by mít šanci i jinde. Celebritou je asi pán totemů Dušan, včetně historek o počátcích Totemu. Plus to hodně zdravé jádro, které se rýsuje po posledních akcích. Líbí se mi, jak se totemáci potkávají v reálu. Při hodnocení příspěvků to má pak ovšem svoje úskalí, oprostit se od osobních sympatií…

 

Jak bys popsala první setkání s totemáky jedním slovem (tedy „egilí metodou“)?

BANDAINTOŠŮ (smích)

 

Vzpomeneš si na polohu v čase a prostoru?

Prosinec dva-dva, Jazzklub. Přišlo mi to hodně akademický.

 

Měla jsi trému z takového styku?

No, až do toho setkání s Olinou jsem byla proti schůzkám přes net. Setkávat se s někým, od koho jsem si jenom přečetla pár věcí… Myslela jsem si, že si nebudeme mít co říct, v reálu si vybíráš kamarády prostě jinak. Třeba podle toho, jak se s nima dá zapařit. Taky jsem takový schůzky považovala za záminku k balení – ale když mě pozvala holka, přišlo mi to bezpečné.

 

Takže žádnej trapas, ale co překvápko, našlo by se?

Jo, když jsem prvně viděla Centaura. Jeho úvahy a komentáře na totemu vyvolávají představu zdatného čtyřicátníka.

 

A přemýšlíš o svým image, jak tě vidí ostatní a co třeba očekávaj, když ne tebe čekaj někde v kavárně?

 

Dobrá otázka! Už se mi stalo, že čekali kluka…magistr Kelly. Tak třeba Olinu jsem prý překvapila svojí „ženskostí“, podle dílek čekala akční typ od rány, možná feministku. Občas mě baví šokovat. Jako třeba ty týpky tenkrát ve Velrybě, co si o nás mysleli, že jsme zapšklí intelektuálové a já měla zrovna ten roztomilej výstřih… Nemám ráda, když si mě někdo hodí do škatulky „píšeš básničky, tak budeš ufňukaná intelektuálka s brejlema a budeš pít sodovku“. Takže se většinou spíš předvádím a lidi si myslí, jakej jsem extrovert a exhibicionista. A taky jsem si všimla, že se ode mě očekává organizace…ode mě rozeného nevůdce.

 

Aha. Takže pod tím vším jsi…

No, nebudu dělat květinku nevinnou, ale v podstatě jsem spíš stydlivá a tím předváděním se to snažím přebít.

 

Když jsme u toho organizování, jak jsi spokojená s totemáckou aktivitou?

Hodně, protože z akademických akcí se stala přátelská posezení, mám-li použít eufemismu.

 

To myslím básník smí a navíc „akademický“ je můj oblíbený. Nejsi tedy příznivec posezení nad daným tématem.

 

To mi nevadí, sessions ve Fantazii mě bavily. Spíš myslím takové to, že někdo na pódiu recituje cizí dílka a hlediště tiše poslouchá. Mám radši interaktivní akce, Fantazie, Dekovka… Ale i Salmovská začíná být velice domácí záležitostí.

Já to beru spíš v osobní rovině – začátkem roku jsem se totiž shodou okolností ocitla skoro sama, bez kamarádů, a díky Totemu jsem poznala spoustu nových přátel, takže se s nimi chci prostě potkávat.

Takže, víc „netypických akcí“, aby se totemáci cítili „jako doma“. V nějaké debatě na Písmáku píšou, že Totem je sterilní…to jsem se teda urazila! Možná, že ten dojem dělá to, jak se snažíme spíš hodnotit literární úroveň než soucítit s autorem. Terapeutickou komunitu si můžeme vybudovat v soukromí, já na Totemu sázím na umění a broušení talentů.

Kurňa, já mluvím jako kniha, chytrá su jak rádio! Plácni mě, ne???

 

Existuje pro Kelly taky něco mimo Totem?

Jasně, zachraňování opuštěných koček. A mám propisku, na který je napsáno Píšu poezii!

 

Určitě teď posloucháš muziku, jakoupak?

Pořídila jsem si novou Metallicu a taky soundtrack z Matrixu Reloaded, neboť je tam nějakej Linkin Park a Marilyn Manson a tak…Ta nová Metalicca, no…připadalo mi to ze začátku všechno stejný, ale soustředěný poslech do sluchátek to spravil. Skvěle se při tom spravuje databáze, už si to i broukám.

 

Chceš učinit nějaké skandální prohlášení, nějakou perverzní věcičku, která se objeví v nadpisu?

 

Přemýšlím o něčem zveřejnitelném…teda, něco jako kouří haš a krade? Tak jo. Mám na zdi podepsanou půlku Totemu. Kdo přespí u Kelly, tj. nebojí se koček, musí se podepsat vedle postele u kytary. Někdo jednou trefně poznamenal, že největší borec bude ten, kdo se podepíše nad postel….zatím nebyl důvod ;o)

 

Dáme klasiku? Tak nejl. a nejh. zážitek Kelly totemačky?

 

Supr Dekovka a hrůza bylo moje čtení poesie v Salmovský.

 

Překvápko. Teď bych tě poprosil o tři otázky, které si sama položíš o zodpovíš.

OK.

1)        Tak něco pikantního, třeba: Proč ses nechala vyfotit do rubriky Akty?

  Chtěla jsem se vidět bílá na černém.

2)        Myslíš si, že ostatní hodnotí tvoje dílka spravedlivě?

  Ne, mají strach, že bych jim zrušila nicky.

3)        Kterou svojí báseň považuješ za nejlepší

  Nevím, jestě jsem ji nenapsala.

 

Díky. Za to už tě čekaj jen tři poslední. Chceš je najednou? Chceš.

1)        Můžeš položit otázku komukoliv z Totemu, snad odpoví

2)        Koho bys ráda vyzpovídala, nechala vyzpovídat?

3)        Pro jistotu: můžou čtenáři počítat, že jim zodpovíš jejich případné dotazy?

 

1)        Večernice, kdo jsi???

2)        Rozhodně Sv. Alfonse, líbí se mi jeho báseň o teplácích.

3)        Sure.

 

Kelly, děkuji za rozhovor a přeji ti napsat tu nejlepší báseň.