Homo sapiens

Už klasi tvrdí, že trocha poezie nikoho nezabije. Ano, a navíc si ještě myslím, že obzvlášť v této době neublíží nikomu ani vzdělání. Tato doba je čím dál víc na to náročnější, ať člověk chce nebo nechce. A kdo je to vlastně ten člověk, homo sapiens, pán a vládce všeho tvorstva ?

Dominantou těla člověka je hlava. Žel v některých případech slouží svému majiteli jen k tomu, aby nemusel nosit klobouk v ruce. Pak hrůza a děs, je-li to náš nadřízený. Ať již je hlava jakékoliv karosérie i obsahu neměli bychom ji nikdy pokud možno za žádných okolností ztrácet, musí nám vydržet až do smrti. Na severní straně bývá hlava obrostlá vlasy, pokud ovšem někteří muži nemají čelo prodloužené do nekonečna.

Sídlem zraku jsou oči. Jsou však i lidé, co jsi nevidí ani na špičku nosu, natož pak do úst.

Dalším důležitým orgánem je nos. Ten máme k tomu, aby nás za něj jiní lidé mohli vodit, a pochopitelně i k tomu, abychom se mohli za co chytit, jsme-li kritizováni. Bylo-by zajímavé mít nos třeba jako PINOCICHO. Při každém lhaní by nám mohli i sloni závidět, obzvlášť některým. :-)

Pod nosem má člověk umístěny ústa, pusu, pusinku..., či hubu od ucha k uchu. Některá pusinka, ústa jsou však k zulíbání. Jó, balzám na duši. V ústech má člověk z pravidla dvaatřicet zubů. Ty jsou však stále horší kvality, protože toho musíme v životě mnoho překousnout.

Dalším důležitým orgánem je krk. Povrchní pozorovatel by mohl říci, že krk nižší kvality, protože v kolenou máme jablka, kdežto v krku jen ohryzek. Tento zdánlivý nedostatek je nahrazen i skutečností, že někteří zpěváci mají v hrdle mimo mandlí  ještě i zlato.

To co směřuje od krku dolů, nazýváme trup. V místech, kde záda ztrácejí své dobré jméno, je zakončen (dokonce i zapřísáhlých ateistů) křížem.

Vrchní část trupu tvoří hrudní koš. U některých žen lze hovořit o koši dárkovém. Na levé straně máme jedná-li se i o lásku poněkud citlivější orgán. Miluje-li někdo celým svým srdcem a je i tak milován, nemůže být nic krásnějšího. Láska, ale taky někdy bodá.

Za zmínku stojí i fakt, že jsou lidé mající kachní žaludek. Na druhé straně břicha (pupku, cíchy, pivního mozolu...) je umístěna velice populární sedací část, do které se někdy jeden druhého posíláme. Že nikdo nejde, je způsobeno i tím, že už jsou všechny obsazené.

Ruce má člověk, dvě. Každá ruka by měla být podle normy jiná, ale bohužel je hodně i těch, co mají obě ruce levé. Dnes už velice vzácné jsou tak zvané "zlaté české ručičky", které mnozí ani raději z kapes nevyndávají, aby jim je někdo neukradl.

Dolní končetiny nazýváme nohama. Muži holdují fotbalu a tak, když vyběhnou na hřiště, ozve se z úst diváků obdivné "Óóóó." Na adresu sklerotiků se říká, že co není v hlavě musí mít v nohách.

Celým naši tělem koluje vzácná tekutina. Nastanou ovšem u některých i někdy okamžiky, že by se v nich nikdo krve nedořezal...

Neobešli by jsme se samozřejmě ani bez dalších důležitých orgánů, bez kterých by jsme nebyli  na světě a nemohli ani žít.

Operací se dají na člověku např. obnovit kosti, ale úspěšná operace na povahu neexistuje. V určitých chvílích mi svět připadá jako jedna velká džungle. Silnější vyhrává, přežije.