|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vstoupit do Anglie…
Začaly prázdniny.
V takovém případě je nejlépe, jako první pomoc před potomstvem , právě procházejícím pubertou, odklidit ho na chalupu.
Potíž je v tom, že oprava střechy se protáhla, a nezbývá než oba syny, posílené momentálně bezprizorní sestřenicí, nechat v pražském bytě napospas dopolednímu spánku a večernímu ponocování.
Poklid poměrně náročného pracovního procesu je pravidelně přerušován důležitými telefonáty typu: Mami, Kuba nechce snídat! Mami, jak se ořivaj knedlíky? Mami, Magdalena nechce jít nakoupit…
Vidina večerní relaxační půlhodinky s kávou a cigaretou se v tomto období stává fatou morgánou dohánějící vyčerpanou matku k šílenství.
S hrůzou poslouchám jak se mé výrazové prostředky okleštěně zkoncentrovaly do několika vět.
- Vypněte ihned to zatracený rádio!!
Ztlumte, sakra, tu zasranou televizi!!! (Má obvyklá kultivovanost mě bez rozloučení opustila po dvou dnech.)
Kubo, neškrť tu kočku!!
Zmizte k sobě a zavřete dveře!
A ochraptělým hlasem z posledních sil dodávám:
Řekla jsem zavřít, NÉÉÉ prásknout!!”
S laskavou nostalgií a upřímnou mírou vcítění vzpomínám na moudrou Betty McDonaldovou, která ve své knize Co život vzal a dal obdivuje dokonalé uspořádání anglického výchovného systému.
Sotva děti dosáhnou nebezpečnou hranici pubertálního věku, prozíraví rodiče je odešlou do příslušného výchovného zařízení. Pokud možno v takové vzdálenosti, aby bylo téměř vyloučené dojíždět na prázdniny domů. A ejhle, po pár letech trpěného odloučení se domů vrací slušně vychovaný mladý muž a tichá, skromná dívka, zralá pro manželství.
Myslím (dokud jsem toho ještě schopna), že s naším posledním i prvním referendem nebylo něco v pořádku.
Otázka byla položena špatně. Nemusela bych ani vstupovat do Evropy.
Stačilo by mi, kdybychom vs toupili do Anglie.
|
|
|