|
Samí milí lidé
Tohle mě bolí
O tomhle psát
ale..
Miloval jsem tě
Skoro tě neviděl
Snil jsem
ale hlavou mi prorůstal pravoúhlý trojúhelník
ze dne na den
z roku na rok
stal jsem se bezradným..
bylo třeba napsat báseň
Pro koho ?
O kom ?
S kým ?
Pak jsem oživl, ukousl hlavu keři růží
Koření ve mně
a voní
nemohu se dostat dovnitř
nemohu ji utrhnout
roste, škrábe, sešívá vnitřnosti trny
a voní
plazí se mnou
vzdvihá kořeny
rozpíná, hnije, bolí
až k extázi bolí
a voní
a jedenácté přikázání psané mými střevy
na blánu žaludku
říká:
„Neustřihneš..“
Stejně neumím stříhat, co voní
Čekám
až mi proroste ústy
zatím hnijem
a
jednou
jednou ti tu růži dám
v meruňkově žlutém pokoji
se probudíš
hezká
a bez slovníku k mojí duši
osamělá
|
|
|
