zatímco ty spíš

já tu ještě bdím

v poklidu noci

na nebe pohlížím

závojem temným

obloha skrytá

do mého bytu

chlad z venku vítá

ptám se sama sebe

co je domov můj

jen čtyří stěny ticha

a čas probdělých snů

v inventáři neklid dmýchá

prohlíží mou tvář

není to však moje pýcha

já nemám svatozář

že tu někdo dýchá

to já dobře vím

vytržením z ticha

je můj malý syn

spí tu v bytě chladném

co má jak domov mít

den sune se tak za dnem

čím chtěl bys pro nás být

barvy noci nejsou

na prázdnotu lék

ta nemůže čekat

od nás žádný vděk

pastelový kolor

ze zdí zářit má

naplnit v nás naděj

že život žít se dá

čekáme tu spolu

jak ty noci jdou

že nás tvoje ruce

k sobě přivinou

strhnou závěs smutku

rozzáří náš byt

slunce svitne vskutku

tak má to přece být