|
Vznáší se ve vlnách rozkoše ...
Nad ním je modrá obloha, která se táhne donekonečna ...
Vznáší se na mořských vlnách, které ho obklopují ...
Jako rej miliónů motýlů ...! Také obloha je jimi náhle poseta. Cítí obrovskou euforii a radost ...!
Jedna vteřina je tisíc let ... Nebo tisíc let jedna vteřina ?!!
A motýli náhle mění barvu ... Barvy vybuchují v kaleidoskopické extázi a rychle se vzájemně mění ...!
Pomalu se otáčí ve víru svých myšlenek ...
Jeho tělo je rozprostřeno po celém vesmíru ...
Cítí, že všechno splývá v jednotu.Nádherný pocit šťastné symbiózy s nekonečnem ...
Pojednou však motýli mizí, nebe změní barvu na temně černou, moře na temně rudou a strašný řev proniká celým prostorem ...!
Polekaný se snaží vymanit z těchto představ, ale nejde to !
Je polapen v obrovském oceánu husté, páchnoucí krve, plné pekelných běsů !!
Natahují své pařáty ...!
Cítí jak ho do té břečky stahují a on se bojí ...!
Strašně se bojí zatracení ...!!
Je to strach,který se s ničím na světě nedá srovnat ...
A obloha je černá jako uhlí ...!
Jen to moře rudé krve se táhne donekonečna ...
Jeho vlny zlověstně šplouchají ...
Už jen hlava mu trčí nad odpornou hladinou ...!
Je s ním konec, cítí to ...!!!
A pařáty běsů ho stále táhnou do pekel ...!!
Ozvěna mocného řevu pulzuje celým vesmírem ...
Cítí, že jen malý kousíček a ...
*****
... Probírá se jako z těžkého snu !
Jeho oči bloudí po plesnivém stropě jeho špinavého doupěte.
Tělo se třese jako v zimničném záchvatu. Pomalu se zkouší posadit.
Po několika pokusech se mu to podaří. Dívá se na své zubožené, podvyživené tělo a rozpíchané žíly.
Bože ...! Jak nenávidí drogy !
Nenávidí ten zkurvený heroin !
Kolikrát už zkoušel přestat, ale vždycky se poslušně vrátil ke svému „dobrodinci“ pro další dávku ...!
Marně přemýšlí, kde sežene prachy.
Opět bude muset žebrat a krást !
Čas se pomalu vleče ...
Po několika hodinách pociťuje potřebu další dávky.
Ve zpocené dlani drtí pár bankovek, které ukradl ubohé stařence, když usnula na lavičce v parku.
Co na tom, že to pro ni byly peníze na týdenní jídlo ...!
Vypotácí se ze svého brlohu a vyráží do ulic.
Zuřivě hledá svého „dobrodince."
Nenávidí jej a přesto zbožňuje ...
„Jen jednu dávku ... Ještě jednu ...! Prosím ...!!! Udělám všechno co budeš chtít !“
Jeho „dobrodinec“ se nechá chvíli ukecávat , ale pak mu předá dávku.
“Dej sem prachy a zmiz, sakra !“
Popadne do roztřesených rukou malý bílý balíček a utíká do svého špinavého doupěte.
V tu chvíli se raduje jako malé dítě, které dostalo hračku.
Kdyby se ohlédl, viděl by ten odporný poťouchlý úsměv jeho „dobrodince“, který jako by říkal:
„Však ty zase ke mně přilezeš po kolenou, ty jeden odporný hnuse !“
*****
Neuvažuje, co bude dál !
Teď hned ...! Co nejdříve se chce zase houpat na vlnách pochybné rozkoše ...!
Ani si neuvědomuje, že jeho život se stal bezcenným !
Za pár hodin bude zase shánět peníze, protože ...
... protože těžké jsou dny NARKOMANA ...!!!
| 
