Jsi prostě z těch
o kterých veřejně se verše nepíšou,
vždy o krok v před a přesto zpátky,
víš co je život
a nevěříš už na pohádky.
Prodáváš sny (ne svoje - cizí)

sny co nedávají v televizi.

Jsi funkční náplast do které se krvácí,
splátka na dluh, který se nesplácí,
jsi prostě záplata nepovedených večerů
(na jedno použití)
co nechtějí je ani ve sběru.

Co stalo se?, máš periodu?
Pak prý, že nepřišel bez důvodu.
Vidíš; dokážeš už pochopit
co to je zmačkat a zahodit.
Tak pohlaď kocoura na klíně,
je zbytečný šeptat si o vině.

Kdo je ta žena na fotkách
se kterou jen pro to dítě žije?
A kvůli které nad ránem
svou sklenku vína nedopije?

Vzpomeň si
kde probouzí se v okamžiku,
když vzteky bušíš do budíku,
To když ti říká: Vstávej;
zapomeň na jarní vánek,
jen sex a trocha radovánek...

Možná že to stačí v této chvíli,
jenomže sny se trošku urazily,
(vždyť pošlapány byly)
tak o převrat se pokusily;
chtíc zvrátit co je daný,
zapomeň na rána proplakaný:
Milenka byť sebevětší dáma
o Vánocích zůstává vždy sama.

Na cestě od nikud nikam
sama si řekneš: Nepospíchám.
A tak se stane se - co stát se má,
když uvnitř pláčeš nikdo nikdy nepozná...

***

www.gala-web.net