Dawinea (Občasný) - 21.5.2003 > Kelly> ►Kelly► Naopak. Dělím. Nesměšuji dvě věci dohromady. Rozděluji. Hodnoť si dle svého, já zde (v tomto případě, silně ojedinělém) hodnotila právě jen TO UVNITŘ, protože pro mě osobně to bylo něco něuvěřitelně citlivého, jemného, v současné době ojedinělého; něco, čeho si hodlám vážit. A tohoto člověka jeho zkušenost evidentně (dle zážitku) nepřesvědčila, aby to šel někdy a třeba i brzy zopakovat zas. Naopak. Život mu ukázal, jak je směšný a "nezapadající" ve svém jednání. Jen proto, že kvílí pod okny své milé uprostřed noci. Záležitost, při které slečny kdysi vzdychaly, záviděly si a tonuly v myšlenkách, kdy tohle štěstí potká i je. Dnes ne. Ale já si toho jednání vážím. Jsme včichni od přírody příliš "stádoidní" (doporučuji bratry Karamazovi - Tolstoj - oddíl INKVIZITOR, nalezneš tam doslovné pocity toho, co mě vede k těmto rozvláčnělým textům - dohromady nic nedávajícím a nepřinášejícím....) na to, abychom se dokázali OSOBNĚ a bez PŘIČINĚNÍ či SNAHY někoho jiného obhájit v rámci denní existence před zástupy "ryb", jejichž těla (a především existenci a myšlenky) denně míjíme. Jistě, souhlasím - hodnotí se (dle rozhodnutí hodnotícího) FORMA toho co PRODÁVÁME vlastními či naučenými slovy. ALE tohle dílko pro mne znamenalo víc. Viděla jsem v něm (a vidím jistě stále) ŽIVOT, jaký NÁM přijde krásný a milý (PROČ BYCHOM O NĚM JINAK PSALI????), ale ZÁROVEŇ jeho chování BYLO POTLAČENO. Já se jen snažila tuhle PŘEDNOST vyzdvihnout, protože tak to cítím. Jestli je to pravda? Pochybuješ o jeho slovech? Pochybují jiní o Tvých? Ano? Kde je chyba? Proč si nevěříme? Je někdo lepší než druhý, že má PRÁVO pochybovat? "....Vše, co zneužiji,....bude mi vráceno...." První pohled musí směřovat dovnitř, NIKOLIV VEN.
Jistě, neschválíš vraždu. ...... Minulý týden jsem na ulici viděla bít mladou (17,18 let) holku urostlým, silným, velkým chlapem.... Plakala, ... , bránila se, ... prosila..... když to uvidí žák ZŠ napíše o tom slohovou práci, MŮŽE BÝT SEBELEPŠÍ. Nebude-li závěr, že se tomu snažil zabránit, odsoudím ho. TO je život mýma očima. ŽIJEME TU VŠICHNI. Se stejnými právy, stejnými pravidly. Chceš-li plivat špínu a dštít oheň, pošli oči svými myšlenkami nejprve do své duše. Vydržíš-li tento pohled (sakra upřímně), PAK TEPRVE jej obracej ven..... před ten práh, který sis UŽ zametla.
Neurážím, nesoudím, neodsuzuji. Hájím. Sebe.