V ŠEPOTU OZVĚN
.
bych nepsal…
tak jenom zasychám
a křičím své touhy
do ticha
.
tak slovem být
na prázdném papíru
šepotem v hlubinách vesmíru
ozvěnou nesoucí nazpátek
víru, jež rodí se z pohádek
.
a Malý Princ
otáčí prázdný list
podá mi pero
s úsměvem, kterým chce říct
.
„Tak Čendo piš - ať mám co číst“
.
víte, jen občas
mám slzy na tváři
líbají tvář jež se netváří
ztuhlá jak maska
je jako led
.
pak roztáhnou křídla pro svůj let
tak snadné je skočit a…
neletět