|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
~ DOMOVE ~
Ach,
Domove, Domove,
křehké mé pocity,
vzdálený, ztracený,
do srdce zalitý…
Do tvojich zahrádek chtěl bych se utíkat,
pod vrbou v rybníce zahlédnout vodníka,
s večerem poležet na lukách v osení,
nablízku drahým být,
tam, kde jsou pohřbeni.
~
Voní tu skořice a mátou světnice;
Šrámkova Otava, Šumava, Sušice...
Děvčátka do zlata oděná, švitoří,
bez šatek výskají, choulí se před bouří.
Mládenci chrání si ta křehká stvoření,
to z lásky nezištné s nimi se ožení.
Děda se zastaví, táta i jeho syn,
zasněně pohlíží...
v očích se leskne splín.
Všichni si rozumí...
přisednou do mechu,
opilí krásou tou,
beze slov...
Bez dechu!
|
|
|