„Sluneční ryba slzy plaší;
dokud se ona bude smát,
do životů nám radost vnáší,
důvod je CHTÍT, sny nevzdávat!“



~ SLUNEČNÍ RYBA ~
(Mikrosvěty)


Plá jaro v srdci paní Běty,
žhne tělo, zápal ve hrudi,
dnes protknou se tři mikrosvěty,
osudy, které zastudí…

~

Oddanost v klínu tolik vlahém,
ve vášni věrnost shořela,
ta touha Janu příštím vrahem,
odvrátí oči anděla...

Když noc bez Luny hříchy svírá,
zadními vrátky Bětka jde,
už míhají se těla bílá;
choť ženu doma nenajde...

Svatební slib je smrtihlavem;
popelem láska Bětina,
zrak manžela je krví halen,
čistoty zvadla květina.

Přervaná pouta po libidu,
svědomí není posila,
… přinesla domů sifilídu…
Bětka ze skály skočila!

V šílenství manžel pomstu chová,
na Jana zchystal krutou past,
šperky, co důkaz, u něj schoval,
však Jan to prohléd´, nepropás´!

V nastalém boji zápas lítý,
idyla lásky zemřela,
Sluneční ryba sténá v „síti“,
pro Jana zbraní sekera!

Ve zradě rybě zrak se kalí,
mikrosvěty se zhroutily...
v noci té krysné Jana sťali,
bez límce střihli košili.



---------------------------------------------------------



~ STÍNY NOSTALGIE ~


Hvězdy ti pohasly, peklo se vylilo,
buď sbohem naděje, života idylo!

~

Vem si svůj stín a nevracej se zpět,
má Lásko bývalá!
Můj koník v rytmu tvého srdce necválá...
Byli jsme spolu tolik šťastných let,
a nyní tvůj stín nehledám;
pro tebe píšu telegram...

~

Kam se to všechno ztrácí?
Proč cítím se jak v separaci...
To mládí, hladké vypjaté tváře.
Z nich zbyl jen písek ve vráskách,
jak na severu opuštěné pláže.
Co k stáru zbylo po láskách?


Kam zmizelo těch dvacet přenádherných let…
Náš stín se zbortil z obrysů pevných,
jak ňadry mladých slečen,
i v očích zůstala jen šeď.
A mozek náš?
Je tesknou písní vlečen.

~ ~

Uvědomiv si,
že náš čas je pevně spočítán a dán;
už dávno odvrátil svou dlaň,
tak málo, tak málo ho již schází...

ACH!

Ta úzkost sevřela mé srdce a zatajila dech!
Člověk je dotykem smrti štván a hnán,
smutek sny doprovází;
Slza, jež stekla po slibech...

ČAS BĚŽÍ!

Ve strachu mozek zastavil se v ráz!
OBA
jsme život promarnili!

Co z naší lásky zbylo…
Co zbylo z nás?
Na ničem nezáleží!
Rok co rok výčet katastrof.

Raněná srdce v bolestech se svíjí!
Tak málo slov pro poezii...
Tak strašně málo něžných slov.

~

Jen Nostalgie vzdech v zmarněných duších leží…
Jak květy mrtvé, ztišelé, zbavené světa krás!

Podivné léto...

Sněží.