~ BEZ MILOSTI! ~


„Já nezrodil se pro Eden;
začínám pořád od nuly...
má každá noc a každý den,
jak v černých dírách zhynuly!“

~

Pár prášků na spaní a zahodit do smetí!
Ústa pod čarou ponoru;
držen v objetí prokletí
a rvát se až do úmoru!

Teď čest mám s hrůzou beztvarou
a nevěda to s kým!
V samotě tiše zestárnou,
kdož skloní šíji před kdekým.

V mých očích je to vepsané
a nenadělám nic!
Kříže se drží křesťané,
když nezbývá sil víc.

I já chtěl dlouho žít!

~

Přec bojuji s tím drahně let,
jak život bouřil, pad´,
potupně všechno opouštět
a hrůzou nedýchat...

O štěstí zbylo snít.

~

Což nemám právo na život?
Co na oltář mám dát?
Býval jsem lásky patriot,
I já měl život rád!...

~

Jak v bezmoci se vaří krev,
„ON“ vyzpíval svůj zpěv!
Zpěv osamění, strachu,
na zeď naházeného hrachu,

Zpěv opuštěných ptáků,
svit slunce bez přízraků,
Zpěv milosrdné smrti,
snů, které dusí, škrtí,

Zpěv marnosti a smutku;
a o tom dvakrát zpíval,
ten bolí nejvíc vskutku,
bouřlivých vln to příval!

~

Už třicet metrů nad lampami
je tma jak metr pod zemí,
já tonu mezi baladami;
zas píšu verše pohřební.

Bez milosti zrozeni k boji,
a bez milosti odejdem´,
je tolik duší, které spojí,
co zbude po nás, pod vším zlem.