|
Mám polámané prsty od nedohraných sonát
a jako bojínek u cesty roste na rozhraní
červené a rudé barvy krev tolikrát sražená k zemi.
Sbírám olámané nehty od nehratelných taktů
a piju meduňkový čaj. Nechci se uklidnit
přesto mám na jazyku přetrhanou nit
ta pálí mě a svědí. A ty zvadlé rudé růže na posteli
nechám v sobě utonout. Nejsem splašená
chci plout do dálek všech prostírání
a vzbudit se u kamen plných hudby. Bráním
se posedlému křiku všech nehrajících obětí.
Pod polštářem schovávám si noty zakletí
všedních dnů, ale hlavně sobot a nedělí
kdy v hlavě mám přetlaky slov. Do polštářů
ses zabořil a já chci vyndat ty sonáty záchrany.
|
|
|
