 j.f.julian (Stálý) - 30.12.2021 > BOHUŇO! Tak jsem si nakonec přečetl ty tvoje šplechty, tajně doufajíc, že třeba se i v Malé dušičce věčně žárlivé a záštiplné trondy pro mě skrývá něco použitelného, co by povýšilo mou báseň o stupínek výš... MARNĚ!
Zase jsem měl správnou intuici!
NIC! Jen neskutečná Malost člověka, který si není jistý ani svým pohlavím, jedině snad svým NEtalentem k poeSii. Jsou 4 ráno a já si jsem přesto znovu jistý a zcela ubezpečen, že každý člověk (i když ty prý nejsi člověk) má na něco talent. Možná, že ho nemůžeš objevit právě proto, že sis dodnes neujasnila pohlavíčko. Vždyť to sama přiznáváš, že nevíš, kde máš ňadry, v tvém případě spíš ta prověšená oslí ouška, která se tolik líbila za blaženého pohádkového času dětem ze ZDŠ Litovel, v dobách, kdy tady mohli býti mí příznivci...
Ano, Bohuňo, kdybych pro jednostrannost stále držel Soutěž o největšího BLBA roku, tak ty bys OPĚT vyhrála - za rok 2021; budiž ti to útěchou v marném mrskání svého neurčitého pohlaví, nahá před zrcadlem v chodbě paneláku, v jediném třípatrovém domě-Ústavu pro choromyslné, u vás na vesnici, což je stejně posun, protože jsi do Čech dorazila výměnou za jiného židobolševického idiota z Rumunska. Takže i k tomu ti gratuluji.
O tom, že jen BLB a jednoduchý prosťáček se vysmívá tomu, čemu nerozumí a co ho obludně přesahuje se zmiňuji po sté, takže si připadám na tomto světě trochu zbytečný, jelikož jsi to nikdy nepobrala... Ale to už je prostě úděl nás, Velkých Mužů, kterým mozek nepřekáží, mužů z rodu Werichů a Šalomounů...
Zase tedy někdy ohodnoť, svým výrazným a originálním způsobem (na 17x - jako KOKTA), nějakou moji tvorbu, ale dopředu se omlouvám, já to číst zase nebudu - nic objevného, jen výlev řídké stolice člověka chorého na mozeček, hoden tak slepičky, které nasypali zrno pod sklo a ona si sama natloukla zobáček, ve tvém podání spíše rypáček!
Zde bych použil příměr, takovou asociaci, řekl bych, z mé básně Slovíčka, která z Totemu, znovu po tvém uměleckém vyblití, musela pryč;
tak jenom závěr, jako ZÁVĚŤ, té něžné poesie...
Škoda té krásy, co není nám dopřána,
čeká dál v zákoutích na soudný den,
škoda té krásy, škoda těch slovíček,
přišla k nám s nadějí - ze srdce, od „Pána“;
mohla nám lásku dát...
však nemohou ven!
| |
