Jak jsem psychicky viděla kosmologické reálie během procesů čarodějnických
multidimenzionálních válek o tento svět ve spojení s Galaktickou federací proti
Drakoniánsko – iluminátskému impériu temnot. Jsou to parapsychické – mentální zážitky,
náhled do dimenzionálního světa. Popisuji je tak, jak jsem je viděla a zažila.

V minulých dílech jsem popsala Strážce jednotlivých sfér, jak jsem je zažila. Tyto sféry
se fraktálním způsobem realizují i do naddimenzí. Tzn. to, co je k vidění v naší galaxii,
se fraktálním způsobem zvětšuje a podobná struktura funguje i ve vesmíru. A tato vesmírná
struktura se dá vypozorovat i v další naddimenzi vesmíru – a to je už kosmos, multivesmír,
časoprostor, nekonečno, věčnost, bytí.

Jestli naše sluneční soustava představuje molekulu, tak galaxie je buňka, vesmír orgán a kosmos
tělo. A ve všech těchto stupních se promítá jeden a ten stejný princip. Přičemž platí, že v čím menší
formě jsme, tím je fraktál jednodušší a čím se stupni fraktálu – naddimenzemi – stoupá do větších
rozměrů a stupňů, tím se bohatství a variability možností rozšiřují.
Kdyby se to dalo připodobnit k barevné škále, tak každá bytost na světě bude mít černou, bílou,
modrou, červenou a žlutou. Vystoupáním do naddimenze se objeví všechny lomené barvy a odstíny
a přibude jedna základní barva, kterou neznáme. Vystoupáním do další naddimenze se stane
přiměřeně to stejné.

Jako člověk jsem vnímala, že nejsem schopná pochopit veškerou realitu bytí. Ale opakovala se mi
struktura, kterou už jsem znala a kterou jsem popsala jako Strážce sfér galaxie a vesmíru. To stejné
se objevovalo na kosmické úrovni a chápala jsem, že je to pouze zlomek celku.
Příklad - popsala jsem, že strážce černé díry naší Galaxie je Satan. Ve vesmíru jsem vnímala jako
Strážce černé díry vesmíru jakéhosi Nadsatana, kterému jsem přidělila vlastní svérázné jméno.
Přitom jsem moc dobře věděla, že není skutečné „jádro“ našeho vesmíru, ale pouze jedna z poloh
strážce středu našeho vesmíru. A v dalším nadrozměru fraktálu – tzn. kosmu, jsem černou díru
nekonečna, věčnosti a bytí vnímala jako mýtickou bohyni Kálí. A opět – jestli existuje skutečně
černá díra samotného nekonečna, každému myslícímu člověku musí být jasné, že ač to bude
v něčem podobné černé díře Galaxie, již to není to otrocky stejné. A že taková Kálí je „jen“ jedna
z neuvěřitelných podob Stvořitele a že ač si umíme představit Galaxii s monumentální černou dírou
ve svém středu, asi sotva je takto přesně koncipované i Stvořitelovo dílo časoprostoru nekonečna,
věčnosti a bytí – mutliversa jako takového, ač je tento opis v něčem pravdivý.

V nejvyšším stupni toho jednoho stejného fraktálu, který začíná tady v Galaxii a je plně kompaktní,
plnohodnotný a funkční, když je převeden do rozměrů nekonečna, věčnosti, je ve svém bytí pouze
zlomkem skutečnosti.
Lidská mysl v naší dimezionální úrovni prostě nestačí na všechno a některé věci si doslova není
schopná představit, přesto ale je fraktálním způsobem napojena na veškerenstvo bytí, jen některé
hodnoty nevidí a nevnímá a ani abstraktně o nich netuší, tak jako neslyšíme tóny zvuku a necítíme
pachy, které slyší a cítí pes.

Jestliže jsem tady v Galaxii byla schopná rozlišovat X sfér a na vesmírné úrovni ještě taky,
v kosmickém rozměru nekonečna a věčnosti jsem vnímala spíš už jen nejzákladnější principy -
kosmickou matku Kálí – černou díru nekonečna – a kosmického dobrotivého Otce – paralelu vlídné
světelné tváře Stvořitele. Černou a bílou.
Všechny ostatní sféry na těchto kosmických úrovních v tom fofru musely počkat – to prakticky
znamená, že moje mysl už nebyla schopná přijímat tak vysoko naddimenzované vlivy, pokud to
nebylo bezpodmínečně možné a nutné.
Praktické setkání na spirituální úrovni s takovou bytostí, Strážcem, je sice krásný, ale mnohdy
vyčerpávající zážitek. Tato setkání trvají poměrně krátkou dobu, během které se předávají důležité
informace, nebo se něco prakticky zařizuje na info – energetické, magicko – čarovné úrovni.
Pro mě jako médium to je výdej psychické energie, protože musím rozumově „stíhat“ a být
v souladu na energetické úrovni s danou bytostí.

Proto jsem si v podstatě vystačila s hlavními principy – kosmickou Matkou Kálí – ničivou
autoritou, které se NWO bálo – a laskavou podobou Otce Boha – podobou Stvořitele v naddimenzi,
konečné a fatální.