|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsou čtyři hodiny ráno,
nemůžu spát.
Sedím na okně v nemocniční koupelně, kouřím a koukám do tmy.
Ráno se teprve pomalu rodí, tma je obalená mlhou, ze které se vyloupne.
Svítí na mě zářivky reflektorů jako hvězdy,
mají unavené oči, jako ty moje.
Rýsují se obrazy stromů
a já bych chtěla spát v jejich koruně.
Ve mně se rodí neurčitá touha, bliká skrz žárovky.
A já bych chtěla, já bych toužila
po čem?
Ráno se brzy taky zrodí,
nastane šum a hlasy.
A já chci v sobě podržet tu chvíli.
Tu chvíli mezi -
dnem a nocí
touhou a skutečností.
rozplynout se -
a jen dýchat.
|
|
|
