|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jiří Tomeš: HŘÍCH
Noční vlak projíždí nočním světem,
penetrujíce ticho a tmu
V oknech tohoto vozu vidím jen vlastní odrazy
Tupé pohledy a smutné obrazy.
Noční vlak projíždí nočním světem
a já se ptám, zda jedeme vpřed či vzad.
Nebo snad
stojíme?
Noční vlak projíždí nočním světem
a nestojíme.
Slyším vzdychání temnoty a ticha.
Slastné vzdychání.
Noční vlak projíždí nočním světem
ano.
Tma vzdychá pod tíhou mocnosti vlaku.
A při pohledu do oken vidím,
že i já znásilňuji tu nádhernou noční zemi.
Jsem spoluhráčem při této penetraci.
Ano… nesu vinu
a odpusť, Abba,
že jsem zhřešil.
Že i mí bratři a celý svět zhřešili.
Odpusť nám...
---------------------------------------
Stavy duchovna se mísí s absolutním nihilismem.
Dýchat a nedýchat je otázkou cti.
Otázkou umu.
Umět dýchat a žít.
Je nejtěžším principem našeho bytí.
Nekonečné hledání smyslu
nekonečné otázky.
A nulové odpovědi ubíjí vnitřní svět.
A problém?
Nepojmenovatelný.
Neuchopitelný.
V každém tíživém dni je náročné jen tak brouzdat ulicí.
Vídat denně plaché tváře a povrchní výrazy.
Zjišťuji, že nikdo se neptá.
Nikdo neřeší svou prostoduchou existenci.
Je to jednodušší.
Než učit se žít.
Lepší je vehnat si do žil tu jednoduchost.
A moc nepřemýšlet.
|
|
|
