|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Na obzoru stojí bílá hradba mraků
a den voní deštěm, který ještě není
potápí se ke dnu v nebi tolik vraků
hořkost jenom smutku cukr mého snění.
Dívám se na to vzhůru, jak byl bych pod plachtami
a přitom před tebou stín můj jenom klečí
a v pokoji s tichem s tmou a záclonami
za mouchu v pavučině padlý anděl brečí.
Snad přichází soumrak otevírat dveře
mezi světy, které jsou zde mezi námi
nebo kdosi cizí za kliku právě bere
kdo je němý zpívá, kdo je mrtvý žil by.
Vedeš moje ruce sama jenom k sobě
dech se jako svíce moje stále krátí
a tma je již všude černá jako v hrobě
ve stopách jdou psi a pro nás všichni svatí.
|
|
|
