Dnes slunce vyšlo příliš brzy
nedočkavě
nestihly mi oschnout slzy
a tak je topím v ranní kávě
pak začne závod
boj o přízeň
a nemám návod
jak zahnat žízeň
po tobě
a jako obvykle
v nevelké nádobě
tělo už navyklé
skrývá svůj chtíč
jak neodbytný host
jako krutý bič
který nemá nikdy dost
chtíč který navenek
láskou nazývám
v přemíře znamének
hlavou pokývám
a pak se ocitám
v místě kam jsem nechtěla
oběti pochytám
a nepustím je od těla
- chabá náhrada -
před očima vidím stále
- žádná záhada -
tebe v roli ženatého krále...
|